Mentálně postižené děti obětí bruselské zhůvěřilosti.

Tak je to jasné, potvrzené, nepochybné, nepochopitelné, úděsné. Ministryně školství jezdí předkládat návrhy na vzdělávání mentálně postižených žáků do Bruselu podobně kované odbornici na základní školství, paní Jourové.

To je teda hustota. Společně pak tvarují, jak, řekněme to konečně na rovinu, kvůli hrstce cikánů, nemajících o vzdělání zájem, zkomplikují fatálně život postiženým dětem. No, klobouk dolů.

Vždycky, když močím na záchodku v radotínské sokolovně, čtu si, na reklamním letáčku přímo před sebou, slova, která nikdy nezapomenu: "…. neuvěřitelně přínosná aplikace…“. Obdobnou pitomost používá nejvyšší školská úřednice ve svém rétorickém cvičení na téma přínosnosti vzdělávání mentálně postižených dětí v běžných školách a hlavně dle  vzdělávacího programu pro běžnou populaci žáků. Tedy pro zdravé. A nejen pro ně. Přínosné to bude prý i pro ty chytřejší, ambicióznější, pracovitější i pro ty mimořádně nadané. Prostě pro všechny.

Nemusím býti erudovaný odborník a je mi jasné, že je to absolutní nesmysl, hovadina. V této souvislosti, je zarážející, že nikomu z daňových poplatníků nevadí donebesvolající lež donekonečna předkládaná za svatou pravdu, aktivity, které občanům zkomplikují život a některé i vyloženě poškodí, nepokorné, zpupné, arogantní chování úředníků, tedy zaměstnanců těch z nás, co plní státní kasu. Jak je možné, že nám mohou beztrestně lhát a škodit, ptám se.

Napsal jsem ministryni nedávno otevřený dopis. Odpovědi jsem se nedočkal. Za to jsem se dočkal nové kaskády žvástů o inkluzi a nesmyslných keců o rušení praktických škol.. Až je z toho člověku šoufl. Avšak neplačme, sami jsme si to zavinili, řečeno s klasikem. Máme takové politiky a úředníky, jaké si sami zasloužíme.