A komu tím prospějete?

Bojovat se musí. Tak mne to učili a dělali správně. Nikdy neutuchající boj s hloupostí, arogancí, nepokorou a pokryteckými manýry je však poměrně vyčerpávající, nezábavný a síly i čas zbytečně ubírající.

Boj s neodbornými manipulátory českého školství, aplikátory eurounijních nesmyslů, polykači peněz z provozu nesmyslných projektů, sběrateli funkcí rozličných občanských sdruženích a neziskových organizací je třeskutý. Omílači proinkluzívních trendů v základních školách, kteří však, na pomyslném stupínku před tabulí, nikdy nestáli a netuší tedy, jak vzdělávací potřeby žáků tepou, zvyšují intenzitu tlaku a chtěli by, na základě jakéhosi štrasburského rozsudku, mimochodem, vyneseného také na základě absolutní neznalosti, překopat a nově formulovat koncepci vzdělávacích proudů v českém školství. Říká se tomu zpupná pýcha, ovlivňovat životy druhých (samozřejmě negativně) z pozice vlastního prospěchu. Mají v zádech podporu čekanou i nečekanou. Rádoby intelektuálská komunita je jasná. Ta ví přesně, jak řídit životy lidí z kavárny Slavia. Proevropanští Hujeři podkuřující Bruselu pro mrzký grant, či dotaci, nepřekvapují. Trochu podivná je podpora veřejnoprávních i soukromých médií. Velkých deníků i televizních stanic.

Tak kupříkladu článek Lidových novin o počtu „zvláštních“ škol a také o výuce na nich je snůška pitomostí načerpaných ze zdrojů okolo paní Mgr. Felcmanové a pana Bc. Šimáčka, kteří vůbec netuší, jak vypadá člověk s lehkým mentálním postižením ani zařízení o ně pečující. Redaktoři České televize jsou také odborníci zaměření na vzdělávání mentálně postižených dětí každým coulem. Možná by to bylo veselé počínání, nejít však o kvalitu života mnoha postižených i zdravých žáků. Do fundamentálně kategorických soudů o intelektuální popravě romských dětí, zamezení přístupu k jejich vzdělávání, diskriminaci se pouštějí redaktoři staří i mladí, zkušení i elévové, všichni však velcí odborníci na vzdělávání, s jasným a neotřesitelným názorem koho vzdělávat kde a jak. Hrát si na Chytrolína a deformovat realitu a objektivitu podsouvanou veřejnosti se mi zračí jako nezodpovědný hazard, o to horší, že je to mix nejen neznalosti, ale troufnu si říci i  schválnosti.

Celkem logicky se na mysl dere otázka proč to dělají a, řečeno zlidovělou hláškou, komu tím prospějí. Jak se tito lidé, ve svém svědomí, srovnávají s faktem, že záměrně, pod pláštíkem proromského pozitivismu, poškozují ty, kteří se neumějí a ani nemohou bránit. Děti s mentálním postižením. Jsou ty prachy opravdu za svinstvo stojící?