Výlet Prahou za bruslením

Po svátkách by měl člověk také trochu sportovat, aby shodil ta nabytá kila. A tak jsem se vydal do Prahy zabruslit. A přitom jsem šel kolem velice zajímavých míst, vonících historií i foglarovkami.

S bruslemi v tašce jsem vystoupil v Praze na hlavním nádraží.

Odtud jsem se vydal Jeruzalémskou ulicí kolem Jubilejní synagogy zvané též Jeruzalémská. Byla vystavěna v letech 1905-6 v maurském a secesním slohu.

Další významnou památkou na rohu této ulice a Jindřišské je gotický kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty. Byl postaven ve 2. polovině 14. století při založení Nového Města pražského. Nejznámější jeho část je samostatná zvonice, dnes nazývaná Jindřišská věž. Zbudována byla v letech 1472-76 (vláda Vladislava Jagellonského). O cca 10 let později věž obdržela hodiny. V dalších stoletích byla věž několikrát poničena. Nejprve v letech 1648 při dělostřelbě obléhání švédy, kdy sloužila jako vojenská strážnice. Dělostřelecky byla poškozena i v roce 1757 pruskými vojsky po bitvě u Štěrbohol. A nakonec v roce 1801, kdy její střechu poškodila vichřice. Tak, jak ji známe dnes, pochází až z novogotické přestavby z let 1876-9 podle návrhu architekta Josefa Mockera. K posledním úpravám došlo v roce 2001, kdy zde byl vybudován výtah a vestavěná patra. Chtěl jsem se do věže podívat, protože zde probíhá do 2.2.16 výstava třešťských betlémů. Ale protože ještě nebylo 10 hodin, tak zatím měli zavřeno. Proto jsem se rozhodl, že se tam podívám cestou zpět.

Pokračoval jsem směrem k Obecnímu domu. Ten byl vystavěn v roce 1905-12 na místě původního Králova dvoru, což byla rezidence českých králů. Tady sídlili Václav IV., Zikmund, Albrecht II., Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagelonský, který odtud přesídlil zpět na Pražský hrad. Obecní dům pak byl vystavěn architekty A. Balšánkem a O. Polívkou v secesním slohu. Na jeho výzdobě se podíleli i tehdejší nejvýznamnější čeští malíři a sochaři. V Jeho interiéru je několik restaurací, kaváren a koncertních síní, z nichž největší je ta Smetanova.

Nedaleko Obecního domu se nalézá Ovocný trh. Tam je také umělé kluziště na bruslení. I to rád navštěvuji.

Byl jsem tam zrovna několik dní před tímto výletem. Bruslit se tam dá zdarma, ale jen do konce ledna. Tentokrát jsem však měl namířeno na jiné kluziště, Na Františku.  

Prošel jsem Dlouhou třídou.

A došel ke gotickému kostelu svatého Haštala. Ten byl vystaven ve 14. století na místě dřívějšího kostela z 12. století. Kostel je jedním z míst, kde se archeologové snaží nalézt hrob svaté Anežky České. U tohoto kostela jsem se také již několikrát účastnil tzv. „Večera světel“, který se zde pořádá každoročně 17. prosince na připomenutí knížky Jaroslava Foglara „Stínadla se bouří“. Snad právě těmito místy by se inspiroval Foglar pro svoje Stínadla.

Však se tady také nalézá ulička Ve Stínadlech.

A další ulice „Řásnovka“, též inspirovaná ve foglarovkách (viz http://foglarweb.deg.cz/clanky.php?id=56 ).

Ta vede k Anežskému klášteru. Ten byl založen pravděpodobně v roce 1231 Anežkou Přemyslovnou.

A to už se nalézám na Františku. V areálu se nalézá i dětské hřiště, kde je teď v zimě zbudováno umělé kluziště.

Zaplatil jsem si vstup, přezul do bruslí a asi hodinku jsem se tady proháněl po ledě.

Když jsem si vychutnal zdejší zimní sportovní radovánky, přezul jsem se zpět do normálních bot a vydal na cestu zpět.

Vydal jsem se však jinudy. Nejprve kolem barokního kostela svatého Šimona a Judy. Ten byl vystavěn v letech 1615-20 na místě staré gotické kaple. V dnešní době kostel slouží jako koncertní síň. V době mého středoškolského studia jsme v něm několikrát byli na koncertu.

Prošel jsem Dušní ulicí, kde jsem ve zdejší průmyslové škole absolvoval svá středoškolská studia. A tak jsem si zavzpomínal, jak jsem se v letech svého dospívání často v době poledních pauz procházel zdejšími ulicemi. Dušní ulice je pojmenována podle gotického kostela sv. Ducha z 2. čtvrtiny 14. století.

A naproti něj se nalézá Španělská synagoga. Ta byla postavena v letech 1868-93 v maurském slohu.

Nahlédl jsem ještě do Pařížské ulice, snad nejkrásnější secesní třídy v Evropě.

A tady se nalézá snad nejznámější židovská synagoga v Praze Staronová Synagoga. Je to jedna z nejstarších synagog v Evropě. Byla vystavěna v roce 1270 a kabalistická pověst říká, že ji vystavěli andělé z kamenů, které přinesli až z rozbitého Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Že by nějaká dávná vzpomínka na setkání s nějakým neidentifikovaným létajícím objektem? Ovšem tím nejznámějším, s kým je tato budova spojována je židovský rabín Jehuda Löw ben Becalel. Ten zde měl na konci 16. století vytvořit legendárního a pověstmi opředeného pražského Golema. Dosud se vedou spory, co vlastně takový Golem byl. Jednalo se o oživlou sochu, nějakého nebo robota („Znali snad staří židovští rabíni elektřinu?“), o nemocného člověka nebo snad o úplně něco jiného? To jsou hádanky, které pořád čekají na rozluštění. Asi nejznámější je ta pověst o Golemovi, kdy rabín byl nucen vyndat jeho šém, a to v době, kdy měl v synagoze bohoslužbu. Musel kvůli tomu dokonce přerušit odzpívávání 92. a 93. žalmu a ukrýt ho na půdě Staronové synagogy. Poté se vrátil k bohoslužbě a zmíněné žalmy odezpíval znovu, jako by se nic nestalo. Hned na to ustanovil přísný zákaz vstupu na půdu synagogy. Více než zarážející je to, že tento zákaz trvá dodnes, stejně jako zvyk, že se zde při bohoslužbách odzpívává 92. žalm dvakrát. Je to snad doklad toho, že tato legenda má pravdivé jádro? A i na půdu Staronové synagogy se od té doby podařilo vstoupit jen málo lidem. Čestnou výjimku tvořili například židovský novinář Egon Ervín Kish v roce 1920 a nebo v 80. letech známý český záhadolog Ivan Mackerle. Bohužel se zde nikomu nepodařilo najít nic, co by mohlo dosvědčit Golemovu existenci. Možná však, že se s ním něco mohlo stát, když se v roce 1883 prováděla oprava synagogy.

Když už jsme u těch záhad z rudolfínské doby, tak jsem se vydal Haštalskou ulicí, Tady byla na rohu Haštalské ulice a Kozí  objevena po povodních v roce 2002 původní alchymistická dílna, kterou lze dnes navštívit. Muzeum se jmenuje Speculum Alchemi?.

Jak jsem si řekl, tak cestou zpět jsem navštívil i Jindřišskou věž. Nově zbudovaná mezipatra slouží jako muzeum, výstavní prostory a restaurace. Já jsem tu například navštívil již zmíněnou výstavu třešťských betlémů (trvá do 2. 2. 2016)

Výška věže je 65,7 metrů a je tak nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze. Z jejího 10. patra je například vidět Hradčany, Petřín, Staroměstská radnice, Týnský chrám (Kostel Panny Marie před Týnem), kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty a v dálce Národní Muzeum a kostel sv. Ludmily (Kostel svaté Ludmily na Vinohradech), Vítkov, Hlavní nádraží (Unikátní odjezdová hala pražského hlavního nádraží), Žižkovská věž (Žižkovský televizní vysílač) nebo Senovážné náměstí, jehož je věž dominantou.

Vše jsem si přitom nafotil a z fotografií udělal speciální fotoblog „Rozhledy z Jindřišské věže“. Když jsem si věž prohlédl vydal jsem se na nedaleké hlavní nádraží a vlakem jsem se vydal zpět domů. Udělal jsem si hezký novoroční výlet a při něm i něco pro svoje zdraví (bruslení a pěší procházka Prahou.

Zdroj: wikipedie, místní informační tabule

105: Výlet vánočním Hradcem Králové, 104: Adventní výlet Prahou, 103: Pěší výlet po Vinohradech a Žižkovu,102: Pěší výlet z Poděbrad do Kolína, 101: Pěší výlet přes Borotín, 100: Pěší výlet z Kutné Hory do Čáslavi, 1-99 v rubrice výlety a tramping