Indián v Roswellu

Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.

Tento příběh navazuje na kapitoly: Tajuplnosti indiánských souhvězdí

13. kapitola: Mistr rodea se nezapře

Museli tedy před nimi uprchnout přes vysoké pohoří Sierra Blanca. Cestu jim naštěstí ukázal Manitou, a tak nezabloudili. Zatímco si povídali o hvězdách, dorazili k indiánské vesnici banditi.

Morgan, Hill, Smith a Dark přijeli k vesnici. A Morgan zavolal: „Hej rudoši! Vydejte nám toho komančskýho kluka nebo vaší vesnici vypleníme.“

Velký bizon si nasadil na hlavu indiánskou čelenku s orlími péry a vypadal s ní skutečně majestátně. Vzal si sebou několik silných Apačů na ochranu a vydal se k banditům. „Proč chtějí bledé tváře vydat toho chlapce? A proč zabili našeho bojovníka, když jim nic nedělal?“

„Protože ten váš bojovník nám nechtěl ukázat cestu k vám“ Prohlásil Hill.

„Protože chceme, aby nás ten kluk zavedl k velkému pokladu!“  Odpověděl na druhou náčelníkovou otázku Smith.

To už se ozval Tokakua, protože to nemohl už poslouchat. „Tokakua už není žádný kluk, ale muž, protože úspěšně podstoupil zkoušku u mučednického kůlu. A k pokladu vás nezavede, protože ten není určený pro zlé lidi.“

„Slyšeli bledé tváře slova našeho mladého bratra?“ reagoval na ně Velký bizon. „Tak pak vědí, že vám vydán nebude.“

„Tak to vám buď celé nebe milostivo“ Zavolal Dark a Morgan dal pokyn, aby všichni banditi vjeli do vesnice, a tak zapalovali a vraždili rudochy.

Mezitím se nočním lesem se zdálky nesl bojovný indiánský pokřik „vavavava“. To přijížděli na pomoc ze sousední vesnice. Nejméně sto Apačů na koních.

Dvacet indiánů se vrhlo na Darka, dvacet na Hilla, dvacet na Smitha a posledních dvacet na Morgana. Darka, Hilla se jim podařilo srazit z koní a zajmout. Morgan měl ale štěstí, tomu se podařilo uniknout. A prchal ven z indiánské vesnice.

Toho si všiml Tom, rychle si vzal své laso a nesedl na Lístečka a společně s dalšími indiány začal Morgana pronásledovat. Všichni běželi, jak to nejrychleji šlo, dokud Morgana nezačali dohánět. Když už byli skoro nadosah, hodil Tom lasem. Laso se zaháklo za Morganovým pasem, a ten už letěl z koně dolů. Indiáni zastavili. Zajmuli Morgana a Tomovi dali velký obdiv.

„Jak to, že náš bílý bratr tak dobře udělal?“ Zeptal se ho Velký bizon.“

„To nic není“ odpověděl Tom. „To jsou léta cviku. Nezapomeň, že jsem minulý týden zvítězil na laredském rodeu.“

„V tom případě ať naší mladou bledou tvář už nikdo nenazývá dítětem, ale mužem.“

Takováto pocta od Velkého bizona Toma velmi hřála. A tak se společně vydali zpět k vesnici. A to i se zajatým Morganem. Indiáni a Tom s Tokakuou, Jackem a Danem teple vyhřátého náčelnického stanu, kde přenocují, aby se druhý den mohli vydat dál na cestu. A Morgan, Hill, Smith a Dark k mučednickým kůlům, kde byli napevno uvázaní. Zítra prý rada starších rozhodne, co s nimi bude.

14. Kapitola: Kde všude jsou indiánské kultury?

V náčelníkově stanu se spalo dobře. Vzhledem k událostem spali tentokrát až do dopoledne. Oheň, který byl uprostřed tee pee, celou noc dobře hřál. Takže když dopoledne naši přátelé vyšli ven, měli pocit, že vchází do zimy. Ale byl to jen pocit z rozdílu teplot. Všichni čtyři zajatci stáli u mučednických kůlů, ke kterým byly přivázány silnými koženými řemeny. Celou noc se u nich střídala indiánská hlídka a dnes rada starších určí, co s nimi bude. Ale smrt u mučednických kůlů je pravděpodobně nemine.

Jack s Danem poděkovali Apačům za úkryt. A naopak Velký bizon Tomovi za pomoc s honem na Morgana.

Ještě se před polednem trochu posilnili a vyrazili. A tak nasedli do sedel, rozloučili se a vydali se na další cestu. Měli namířeno do Roswellu, protože opět potřebovali doplnit své zásoby. Navíc Jack tam měl v okolí dva známé farmáře a u těch by se dalo přespat.

Už byli klidnější, protože věděli, že čtyři banditi, kteří je pronásledovali, stihl trest indiánů za zabití jejich bratra. A Tom povídá cestou Tokakuovi:

„Já stejně tu vaši kulturu obdivuji. Ale zajímalo by mne, kde všude na světě se s ní dá setkat.“

„Tokakua byl jen v okolí lovišť svého kmene, tak nezná, kde až se můžeme s indiány setkat.“

Ale Šilhavý Dan, ten jaksi znal odpověď na Tomovu otázku. A tak mu také odpověděl: „Hodně daleko milý chlapče. Možná až na půlce celé naší zeměkoule.“

„Cože? Na půlce zeměkoule?“ reagovali hoši?

„Ano, akorát si všude neříkají indiáni, ale kultura je to všude velmi podobná. Tak v první řadě tady v Severní Americe. Ať už to jsou kočovné kmeny Komančů, Apačů, Siouxů a dalších. Pak jsou ve Střední Americe. Tam to jsou kmeny Aztéků a Mayů. V Jižní Americe to jsou zas početné kmeny Inků. Na ostrovech Karibiku jsou to zas Taínové, se kterými se jako první setkal Kryštof Kolumbus, když objevil Ameriku. A na samotném severu Ameriky? Tam jsou zas Eskymáci. To je také indiánská kultura. Jenže Eskymáci nežijí jen na dalekém severu americkém. Ale jsou i v Grónsku a na severu Sibiře. A tak se poprvé dostáváme mimo Ameriku. A vůbec v celé východní Sibiři žijí kmeny domorodců, jejichž vzhled i kultura se té indiánské velmi podobá. Například Evenkové. Ti například staví dřevěné domy, které se ale velmi podobají indiánským týpíčkům. A ve stanech podobným týpíčkům žijí i Něnci ve střední Sibiři.“

„Němci?“ Špatně mu rozuměl Tom.

„Ne Němci, ale Něnci. Ale to všechno pořád ještě není všechno. Umíš si představit rozlohu Tichého oceánu? Představ si trojúhelník mezi Havají, Novým Zélandem a Velikonočními ostrovy. Tak tam žije ostrovech národ, který je také snad příbuzný s Indiány. Říkají si Polynésané. I ti se modlí u dřevěných kůlů, které se podobají indiánským totemům.  

A teď se přidal do diskuze i dědeček Jack: Určitě víte, jak se jmenuje indiánský bůh, za kterým jsme se vydali?“

„Přece Manitou“ odpověděl Tokakua.

„A jestlipak víte, jak se jmenuje záhadná božská síla, kterou prý měli na Velikonočních ostrovech? Mana. A teď se podržte. Jak se jmenoval záhadný božský pokrm, který Hospodin občerstvoval Izraelity? Mana. Jak se v severské mytologii jmenoval bůh Měsíce? Mani. Je to hodně daleko k indiánskému bohu Manitouovi? A jak se jmenoval první člověk a prapředek lidstva v mytologii indické? Manu. A v téže mytologii zas bohové létali ve strojích zvané vimana. Je to až mnoho náhod najedou. jako kdyby někdo podobného jména působil v dávnověku po celém světě.“

V tom nad severním obzorem opět přeletěl ten tajuplný měsíc, který je doprovázel přes hory. Jako kdyby to bylo znamení, že s dědečkovými hypotézami Manitou souhlasí.

15. kapitola: Roswelský sluneční zázrak

Naši přátelé jeli celé odpoledne, až večer dorazili na Dennis Farm, čili na Dennisovu farmu pět kilometrů západně od Roswellu. Starý farmář Dennis svého starého přítele Jacka přivítal nadšeně svého starého přítele. Vždyť většina farmářů v okolí se zná. A Šilhavého Dana také. Vždyť se znali už léta. Mladého Toma farmář také rád poznal. A po chvilce povídání nakonec u sebe přivítal i Tokakuu. Vždyť tu jsou jen na noc. Ráno dokoupí zásoby ve městě a pak se vydají na severozápad k farmě Billa Brazela.

„Tak to musíš Jacku našeho starého parťáka pozdravovat. Mládí je mládí. A i nás tři kdysi nebožtík Mr. Cornel učil, co vše musí farmář znát a umět.“

„Jo, jo, kde jsou ty časy, milý Dennisi“. Zavzpomínal starý Jack. A pak je ubytoval v pokoji pro hosty. Oba hoši sice usnuli za chvíli. Byli po cestě unavení. Jack, Dan a Dennis se ještě chvíli bavili při sklence něčeho dobrého. A nakonec si i oni popřáli dobrou noc, zhasli lampy a šli spát.   

Když se ráno probudili, připravili se k odchodu. Všichni se s Dennisem rozloučili nasedli na koně a hurá do Roswellu.

Roswell bylo větší město. A Tokakua si všiml, že stejně jako Alamogordu jsou zde všechny ulice vedeny ve směru sever – jih a východ – západ. Tomovi, Jackovi a Danovi to nepřišlo nijak zvláštní. Vždyť takhle je orientováno mnoho měst v Americe. Nejen tady v Novém Mexiku, ale třeba i daleké velkoměsto Chicago. Ti raději chtěli nejdřív dokoupit potraviny na cestu a pak posílit ducha o mši svaté v místním kostele.  Když bylo po kázání, stálo na hodinkách už jedenáct hodin. A Tokakua uprosil Jacka, aby tu ještě hodinu zůstali. „Když Tokakua vidí zdejší ulice, chce vám ukázat jeden sluneční zázrak.“

„Ale Tokakuo, vždyť na tom není nic zvláštního. Takhle se staví ulice všude v Americe.“ Poznamenal mu dědeček Jack. Tomu se říká grid street plan, neboli mřížkovaný plán ulic. Původ má už ve starém Římě. Je to proto, aby se dobře hledaly adresy. Každá ulice má své číslo. A tak tu najdeš například 5. ulici, 8. ulici nebo 13. ulici. Dům, který je na začátku ulice, tak má číslo 1. Tak pak jdou čísla za sebou, až to nejvyšší číslo má ten dům poslední, a to i kdyby to číslo bylo třeba pětimístné.“

„Ale to nevadí. Počkejme tu hodinu a mí bratři uvidí další praktický význam tohoto uspořádání ulic.“¨

Když Tokakua tak škemral, dohodli se všichni, že tu hodinu obětují. Hodina utekla jako voda. A pak všichni spatřili to, co jim chtěl jejich rudý přítel ukázat. Všichni teď stáli na křižovatce 2. ulice a hlavní severojižní ulice. Tam, co jednou za několik desetiletí bude stát mezinárodní UFO muzeum. Slunce bylo zrovna nejvýš, protože bylo právě poledne. Ale kde stálo? Tak, že hlavní ulice na něj přímo mířila. A stíny cedulí byly teď krásně rovnoběžné s ulicí.

„To je zajímavé. Tohle mne nikdy nenapadlo.“ Pochválil ho za tu sluneční zajímavost Dan.

 „To ale není všechno“ Prozradil Tokakua. „Kdyby tu mí bratři byli v 6 hodin ráno, viděli byste stát Slunce zas nad 2. ulicí na východě. Kdybyste tu byli v 6 hodin večer, stálo by Slunce naopak nad 2. ulicí na západě. A pokud byste tu byli přímo na jarní či podzimní rovnodennost, vypadalo by to, že to slunce z 2. ulice na východě přímo vychází nebo do 2. ulice na západě přímo zapadá.“

Bylo až neuvěřitelné, jak i v civilizaci si Tokakua dokázal najít věc, která má blízko k jeho přírodnímu stylu žití. Takovému, jak do dokážou dnes snad jen indiáni v Severní Americe. Viděli, že i obyčejné ulice ve městě můžou posloužit jako sluneční hodiny nebo kalendář. Zkrátka a dobře indiáni znají věcí, o kterých bílí lidé nemají ani tušení.

A tak všichni naskočili na koně, naposledy se projeli ulicemi Roswellu. Ačkoliv první osadnici se tu usadili teprve v roce 1865, je to městečko úspěšně rostoucí. A jak jeli po ulici, mávalo jim i několik místních dětí. To dělalo radost především oběma hochům. A tak ti jejich mávání rádi opětovali. A takhle to šlo, dokud všichni neopustil poslední domy v městě a neocitli se opět v rozsáhlé stepi. Teď se potřebovali dostat na severozápad. Tímto směrem se nalézají nejen hory, kam mají namířeno, ale i ranč Billa Brazela, kde chtějí na zítřek přespat.  Příroda tu byla jednotvárná. Hlína, kterou občas pokrývaly nízké keře, byla vidět na všechny strany, že bylo vidět daleko do dálky.

„Tohle je naše štěstí, že tu jsou takhle rozlehlé planiny.“ Řekl dědeček. „Díky tomu farmu v dálce dobře uvidíme. Teď jen víme, že mám jet někam na severozápad směrem ke Coroně. A až spatříme střechu Brazelovy farmy, budeme vědět, že jsme dobře.“

Avšak dlouho nic nespatřili. Až v Danovi začalo trnout, zda se vůbec vydali dobře. „Neboj se Dane. Vydrž. Každou chvíli musíme farmu spatřit.“ Uklidňoval ho Jack.

Ale pořád nic. Avšak najednou Tokakua zakřičel, protože zrak měl ze všech nejlepší: „Támhle je ta farma!“

Pokračování příště   

Prozatím si můžete přečíst další seriály pro děti a mládež na mém blogu: „Inlajnový duch“,“Hrdinové Čeksasu“, „Vánoční doba“a Páťa a kolo Zláťa (seriál), Výročí havárie UFO (seriál)

A tento seriál: Cesta za tajemnou čelenkou

1.– 3. díl: Legenda o Manitouovi a jeho pomocnících

4.- 6. díl: Vzhůru do Nového Mexika

7. – 9. díl: U Petroglyfů Tří řek

10. -12. díl: Tajuplnosti indiánských souhvězdí