Zázračné vysvobození z indiánského zajetí

Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.

Tento příběh navazuje na kapitolu: Indián v Roswellu

16. Kapitola: Večer na farmě

Tom pomohl Apačům při honu na Morgana a předvedl při tom své umění lasování. Když po další cestě přespali na Dennisově farmě, vydali se do města Roswell, který tentokrát Tokakua přeměnil na sluneční hodiny a kalendář. Když se prériemi vydali dál, tak dnes přespí na Brazelově farmě.

Brazelova farma nebyla odlišná od jiných podobných staveních, větší dřevěný dům s mansardovou střechou a s chlévy a stájemi po boku. Bill Brazel byl zrovna venku a krmil slepice, když naši přátelé přijeli. To bylo vítání a představování mladých chlapců. Tokakua mu převyprávěl indiánskou legendu o zázračné čelence. To se Billovi líbilo, protože indiánské legendy měl rád. A tak je samozřejmě pozval k sobě dovnitř a samozřejmě jim dovolil, že u něj můžou přespat. A přitom pravil:

„Máte zajímavý cíl. Hlavně bych vás chtěl varovat před Pueblany. Místo, kam máte namířeno, je v jejich lovištích, a můžou si na něj dělat nárok.“

Všechny ubytoval v pokoji pro hosty a jeho žena Ellen všem připravila dobré pohoštění. Večer si sedli ke stolu a vyprávěli si. Farmář Brazel poprosil Tokakuu, zda zná ještě další indiánské pověsti.

„Tokakua jich zná. Pokud chtějí bledé tváře vypravovat, může začít?“ A mladý indián začal vypravovat všechny možné pověsti, které zná: „Tak například stará indiánská legenda kmene Huronů vypráví o tom, jak se Aatensic, dcera velkého ducha jednou neopatrně nakláněla dírou v oblacích. A tak se stalo, že přepadla na zádech velké želvy. Při tomto pádu s sebou strhla i tzv. tři sestry, což jsou kukuřice, tykev a fazole, které pak darovala lidem.

Pověst indiánského kmene Algonkinů zas vypráví, jak takhle šel jednou jeden indián do lesa na lov. Když přišel na jednu mýtinu, všiml si, že se tam objevila kruhová oblast sešlapané trávy. Protože mu to připadalo zvláštní, neboť nikde nebyly žádné stopy, lehl si do trávy a čekal. Pak se najednou z oblohy snesl koš, ve kterém sedělo dvanáct mladých dívek. Vystoupili z koše a začali tančit. Pak indián jednu z dívek unesl a odvedl jí do své vesnice, a nakonec s ní měl i syna. Po několika letech si však žena upletla nový koš a společně s dítětem se vrátila do nebe. Jenomže když kluk vyroste, chce poznat svého otce. A tak se žena vrátila a vzala muže s sebou do svého nebeského domova.

Je velice zvláštní, že obdobnou pověst má i jiný indiánský kmen Ojibwa. Tam je hlavním hrdinou mladý indián jménem Nový list. I ten narazí na paseku s polehlou trávou do kruhu. Akorát dívky nepřiletí v koši, ale v mušli.

Podle pověsti indiánů Hopi jednou dvě indiánské děti, chlapec Tiwahongva a děvče Tawiayisnima utíkaly před povodní. Přitom se ztratily svým rodičům. V tom se snesla z oblohy podivná bytost jménem Sotuknang. Byla oblečená ve třpytivém obleku a děti přenesla do svého létajícího štítu, díky kterého je vrátila zpět domů k rodičům.

Indiáni kmene Saukové, kteří žijí v dnešním Michiganu, mají pověst o nahmepashe, což byly bojové stroje obrů ayimwoiů. Ty se mohly pohybovat jak po zemi, tak přes vodu. Sršely oheň a bojovaly také proti oblačným hadům.

A slyšeli bledé tváře o kráteru v Arizoně? Bratři Navahové ho odedávna považují za svoje posvátné místo, neboť podle jejich staré legendy ho vytvořil planoucí hadí bůh. Ten nad ním přelétal a dolů tady svrhl hromoklín na znamení, že tu byl.

Hora Mt. Katahdin v Apalačských horách je se svými 1606 metry nejvyšší horou ve státě Maine. Je to posvátný vrchol indiánského kmene Abenakiů. Podle jejich mytologie ji střeží duch Pomola. Má lidské tělo, losí hlavu a orlí křídla. vládne počasí a má pomocníka zvaného Bouřlivý nebo Hromový pták. Tento pták se vyskytuje v legendách i mnoha dalších kmenů a údery svých křídel, dokáže způsobit bouři a hromobití.“

„To je zvláštní“ řekl farmář Brazel, něco takového jsem tu už sám několikrát vidět.“

„To byl Manitou.“ Odpověděl mu Tokakua, doprovází Tokakuu na cestě. Ale Tokakua tu pro vás má ještě jednu pověst, tentokrát kmene Hopi: Ti tvrdí, že my nyní žijeme ve čtvrtém věku. První byl zničen sopkami, druhý zamrznutím všech oceánů. Třetí velkou povodní. A až ten máš skončí, mají přijít další věky a celkem jich má být prý až devět

17. kapitola: Pueblané

Noc v Brazelově ranči byla příjemná. Ale druhý den znova do sedla a znova na cesty. Sice se posvátné Červené hory blížily, ale pořád ještě byly daleko. Farmář Brazel jim popřál šťastnou cestu a aby se jim podařilo zachránit Karinoko. Všichni nasedli na koně a jeli dál na sever. Červené vrchy byly už vidět, jak se tyčí v dálce nad prériemi. A přitom pořád přemýšleli na to, jak Brazel varoval před těmi Pueblany. A tak se snažili se jim vyhnout.

Jeli opět celý den a už se pomalu nalézali v podhůří. V tom vedle sebe uslyšeli dupot koní.

„Pueblané!“ Vykřikl Šilhavý Dan

„A je jich asi třicet“. Odpověděl na to Jack.

Indiáni se pomalu blížili a zatarasili jim cestu dál.

„Jejich náčelník, ozdobený na hlavě velkou čelenkou zdobenou orlími péry, sesedl z koně a povídá: „Já jsem náčelník Rudá Liška. Kam pak mají bledé tváře a rudý hoch namířeno?“

A tak jim Tokakua vše popsal.

Rudá Liška se zamyslel a povídá: „Ví bledé tváře a mladá rudá tvář, že Červené hory patří do našich lovišť? A jestli má někdo právo na něco, co tam je, patří to Pueblanům.“

Tokakua se ozval: „Manitou je bohem všech indiánů. Však si to také Tokakua nechce nechat. Chce jen aby to pomohlo jejich vesnici. A pak to zas vrátí.“

Naši přátelé se rozhodli, že pojedou dál. Ale to indiáni nedovolili. Zatarasili jim cestu úplně a všechny čtyři zajali a spoutali. A to už je vedli do jejich vesnice, kde je přivázali k mučednickým kůlům. Tokakuovi zkoušeli vzít z krku talisman, ale když zjistili, že ho má přivázaný na řetízku tak, že nejde sundat, tak to vzdali a nechali mu ho dál viset na krku. To Tomův opasek se jim podařilo sundat, ale hned mu ho vrátili. Ale tak, že ho s ním ke kůlu ještě víc připevnili.

A náčelník prohlásil „Zítra, až vyjde slunce, sejde se rada starších a vyřkne nad bledými tvářemi ortel.“

Všichni čtyři stáli připoutaní k mučednickému kůlu. Tokakua s tím měl už jisté zkušenosti. Ale to bylo z úplně jiných důvodů. Teď je skutečně jejich život v ohrožení. Nejhůř to ale snášel Tom. Pro něj to byla premiéra být v zajetí.

„To by mne zajímalo,“ prohlásil Šilhavý Dan, jak se ti rudoši dozvěděli, že jdeme pro něco do Červených hor?

Jack se rozhlížel, zjistil to. Večer si totiž indiáni udělali oheň. A kolem ohně se kromě nich objevilo ještě pět bělochů. A Jack je na tu dálku poznal. Byli to Schwab, Rocky, Goldman a ti dva, co mu banditi říkali červený Kid a Krvavé oko. Všichni z bandy strýce Barnyho. Bylo více než jasné, že tito čtyři banditi se teď spojili s Pueblany, aby jim znemožnili cestu pro tajemnou čelenku.

Pak se zvedli od ohně a společně s náčelníkem Rudou Liškou šli k zajatcům. A spolu s nimi další indiáni, aby si zajatce prohlédli. Tom, Tokakua, Jack i Dan tu stáli vedle sebe přivázaní k silnému dřevěnému kůlu a nemohli se ani pohnout.

Tokakua všechny nabádal „Hlavně ať mí bratři nedají projevit bolest a ponížení. To by jim udělalo dobře.“ 

„Tak to jsou oni!“ prohlásil Červený Kid. „Tihle pomohli Apačům usmrtit naše čtyři parťáky. A teď vás chtějí připravit o poklad“.

„Tokakua, ani mí bílí bratři nechtějí se zmocnit žádného pokladu. Chtějí jen, aby jim Manitou pomohl zachránit vesnici před těmito zlými bledými tvářemi.“

„Tak to je urážka, milý rudý pse“ Zařval Krvavé oko. „Postarám se o to, aby vaše muka, byla co nejhorší.“

„Zítra Rudá Liška rozhodne!“ Zavolal náčelník a všichni se vrátili zpět k ohni.

18. kapitola: Manitou zasahuje

Indiáni se vraceli zpět k ohni, ale někteří přeci jen nemohli od našich zajatých přátel odtrhnout oči. Byl mezi nimi i jeden indiánský hoch, zhruba stejně starý jako Tom a Tokakua, který ještě nějakou chvíli po odchodu rudochů se díval na naše přátele a bylo mu na očích vidět, že s nimi soucítí. Pak se pro něj vrátil Rudý Liška a řekl mu, „Ať můj syn Hnědý medvěd jde od nich. Ti si nezaslouží, aby je někdo litoval.“

Už se setmělo. Ale v tu chvíli se za Tokakuou něco ozvalo: „mladý Komanč skutečně jde jen za Manitouem pro pomoc?“

„Ano, chceme zachránit naší vesnici před bledými tvářemi, kteří tam chtějí těžit naftu. A jen Manitou nám může pomoci.“

„Já jsem Hnědý medvěd. Náčelníkův syn. A vy se jmenujete jak?“¨

„Já jsem Tokakua syn komančského náčelníka Rychlého Orla. A tyto tři bledé tváře mi pomáhají, abychom posvátnou Manitouovu čelenku nalezli.“

 „Hnědý Medvěd by vám rád pomohl, ale neví jak.“

„Jak se můj rudý bratr vyzná v kouzelnictví?“ zeptal se ho Tokakua. „Já jsem novým kouzelnickým učněm Komančů.“

„Hnědý Medvěd si to myslel, když má můj bratr na krku takový vzácný talisman.“

„Však mu také na cestě pomáhá Manitou. Teď by Tokakua a jeho přátelé potřebovali opět jeho pomoc. Umí Hnědý medvěd tančit šamanský tanec?“

„Hnědý medvěd je také kouzelnickým učněm našeho kmene. Tak to umí.“

A tak začal mladý Pueblan tančit za „provolávání heja, heja, heja, heja“, podobný tanec, jako tenkrát Tokakua u petroglyfů Tří řek. V tom na západě vyšel Měsíc. Hnědý medvěd zastavil tanec a díval se na ten zázrak, že Měsíc tentokrát nevyšel na východě, ale na západě.“

„To není Měsíc!“ Zaradoval se Tokakua. To je Manitou! Hnědý Medvěd ho přivolal.“

Kulatý svítící objekt se objevil nad vrcholky vzdáleného pohoří Manzano a vydal si to po nebi směrem k vesnici Pueblanů. Pomalu se blížil blíž a blíž. Indiáni si ho všimli a začali zděšeně vybíhat z týpíček a modlit se.

Rudý Liška poručil Hnědému Medvědu: „Hnědý medvěd je náš kouzelník. Ať zatančí šamanský tanec. Snad tím zlého ducha vyžene.“

A tak Hnedý Medvěd opět začal: „heja, heja, heja, heja“. Jenže objekt se nevzdaloval, ale naopak se přiblížil ještě víc, že byl přímo nad vesnicí.

„To není zlý duch!“ Prohlásil Hnědý Medvěd svému otci. „To je Manitou. Chce abys osvobodil bledé tři bledé tváře a mladého rudého bratra.

Objekt teď stál přímo nad náčelníkem, a dokonce se chystal přistát, neboť to vypadalo, že se začal zvětšovat. Náčelník dostal takový strach, že rychle běžel k čtyřem zajatcům, že je odpoutá od mučednických kůlů. Začal u Tokakuy a rychle mu přeříznul kožená pouta. Pak k Danovi a Jackovi a udělal mu to samé. Když byl u Toma, chtěl mu přeříznout i jeho kožený opasek, kterým ho ke kůlu také připoutali, ale to mu Tom nedovolil. Nechtěl přeci o takovou cennost přijít. Naštěstí šel dobře rozepnout, a i tom byl volný. Opasek si zas nasadil na kalhoty.

Náčelník pak všechny propustil a řekl jim ať jdou tam, kam potřebují. Toho Jack Dan, Tom i Tokakuka využili, došli si pro své koně, nasedli a jeli dál. A stejným způsobem se vzdálil z indiánské vesnice Manitou. Ten odletěl někam na sever, snad nad Červené hory.

Ale jak tak naši přátelé jeli z vesnice pryč, opět se vedle nich ozval dupot. Tentokrát ale jen jednoho koně. Když se otočili, spatřili, jak na něm jede Hnědý Medvěd. Ten indiánský hoch, co jim pomohl.

„Mí bratři jsou v neznámých lovištích. Ale Hnědý Medvěd, to tu dobře zná. A dovede je až do Červených hor.“

Prozatím si můžete přečíst další seriály pro děti a mládež na mém blogu: „Inlajnový duch“,“Hrdinové Čeksasu“, „Vánoční doba“a Páťa a kolo Zláťa (seriál), Výročí havárie UFO (seriál)

A tento seriál: Cesta za tajemnou čelenkou

1.– 3. díl: Legenda o Manitouovi a jeho pomocnících

4.- 6. díl: Vzhůru do Nového Mexika

7. – 9. díl: U Petroglyfů Tří řek

10. -12. díl: Tajuplnosti indiánských souhvězdí

13. – 15. díl: Indián v Roswellu