Výlet po Sloupu v Čechách

Tak zabalit krosnu a konečně ven do přírody. Pro toto léto jsem si vybral Sloup v Čechách, kde jsem se rozhodl pár dní strávit pod stanem ve zdejším kempu.

A tak jsem si do krosny zabalil všechny potřebné věci, oblečení včetně náhradního, foťák, baterie, mapy, ešus a samozřejmě také stan, spacák a karimatku. A ráno do Holešovic na autobus. Cesta autobusem trvala asi jen hodinu a půl, ale i tak jsem cestou zahlédl mnoho zajímavých míst, jako Mělník, Liběchov, sochy na skálách u Želíz od sochaře Levého, skalní hrad Jestřebí nebo Českou Lípu. Až jsem konečně dojel do Nového Boru. Tam jsem přestoupil na další autobus, a ten mne konečně dovezl do mého cíle, do Sloupu v Čechách.

Vystoupil jsem, krosnu hodil na záda a vydal jsem se ke svému cíli, do kempu u Radvaneckého rybníka. Jsem člověk, kterému nošení krosen nijak nevadí. Naopak mi to připadá daleko více tábornické, než třeba kufr. Před čtyřmi roky jsem si takhle vyrazil až do Anglie. A Tak mi ani nevadilo, že do kempu to mám ještě asi tři čtvrtě kilometru. A samozřejmě s plnou polní na zádech. Ale i tak jsem si cestou zašel na oběd. Když jsem konečně došel do kempu, vyřídil si ubytování, postavil stan a vydal se na procházku po okolí.

Překvapilo mne, kolik je zde dřevěných roubenek. A když k tomu připočítáme i zdejší skalní hrad, kam jsem měl namířeno nejdříve, vytváří to všechno dohromady tu pravou pohádkovou atmosféru. A tak jsem fotografoval a z těchto snímku jsem vytvořil speciální fotoblog „Sloupské roubenky“. A vzhledem k tomu, že hrad je až na druhé straně obce, stala se moje sbírka obrázků zdejších roubenek skutečně bohatou.

Konečně jsem dorazil ke skalnímu hradu. Ten stojí na cca 30 metrů vysoké a 100 metrů dlouhé pískovcové skále, která byla obývaná už od pravěku. Žili tady lidé v době kamenné, v lužické kultuře a později i Keltové a Germáni. V raném středovku se tu objevilo několik zahloubení vytesaných do zdejší skály. Samotný hrad byl založen však až  na konci 13. století, a to šlechtickým rodem Ronovců, po kterých se hradu ujali jejich příbuzní Berkové z Dubé. Těm hrad patřil až do začátku 17. století.

Za třicetileté války byl hrad obléhán Švédy, ale nikdy jimi dobyt nebyl. V roce 1669 hrad převzal hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova, který ho přestavěl na poustevnu a jakousi obdobu kláštera. Poustevníků se tu do roku 1785 vystřídalo celkem sedm. V tomto roce byla pak poustevna zrušena císařským výnosem Josefa II.

Od 18. století až do roku 1940 hrad patřil Kinským, kteří se zasloužili o jeho rozkvět. V roce 1940 hrad přechází do vlastnictví německého šlechtice Emanuela Preysinga a v roce 1945 je znárodněn a prohlášen kulturní památkou.

A tak jsem vyšel po schodech, koupil jsem si vstupenku a dřevěnou turistickou známku a šel si prohlédnout hrad, Viděl jsem kuchyni, obydlí řeholníků, terasy, křížovou cestu, návštěvnický domek, kostel z roku 1693, vstupní dvouramenné schody, ambit a gloriet, což je vyhlídkové místo. A právě zde, na glorietu, je ona legendární socha poustevníka s dalekohledem, jak se jím dívá ve směru na druhou poustevnu, kde žil poustevník Samuel. Ale o tom až za chvíli. Tady jsem si prošel celou horní plošinu a přitom fotografoval, co se dá.

A je odtud, také hezký rozhled po okolí. Toto je například výhled ve směru vrcholu Ortel.

A na závěr mé návštěvy skalného hradu Sloup připomenu ještě jednu geometrickou zajímavost. Zmínil jsem se o ní již v reportáži ze svého výletu Pěší túra Kokořínskem. Pokud se podíváme na umístění hradu Sloup a na umístění dalších skalních hradů, zjistíme, že tento hrad společně s Kokořínem, se Starým Bernštejnem u Dubé, s Jestřebím, a s Tolštejnem u Jiřetína pod Jedlovou vytvoří dokonalou přímku táhnoucí se ve směru jih – sever.

Když jsem to tu měl vše prohlédnuté, rozhodl jsem se, že zpět do kempu ještě nepůjdu, ale projdu se po okolí a navštívím další zajímavá místa. A tak jsem se vydal po žlutém okruhu do Cikánského údolí. To je okruh, jenž vede kolem Dobranovského potoka na jedné straně a skalními masivy na druhé straně. V těchto skalních stěnách se ukrývají i dvě jeskyně, které svého času sloužili jako tábořiště potulných cikánů, podle nichž celé údolí dostalo název.

Nejprve jsem přišel k Malé cikánské jeskyni. Ta byla s největší pravděpodobností vyhloubena uměle roku 1756 díky zdejší těžbě. Má dva velké vstupní portály a hluboká je asi šest metrů.

Ozdobena je imitacemi pravěkých kreseb zvířat. A na podlaze se nalézalo neuklizené ohniště po nějakých trempících. Díky němu to však tady mělo charakteristickou vůni, či chcete li, zápach sazí od ohně. A tak jsem si to opět celé prohlédl, vyfotografoval a pokračoval dále.

Po cca půl kilometru podél potoka mne čekala Velká cikánská jeskyně. Tato jeskyně, je vlastně obrovský převis hluboký 30 metrů, široký 15 metrů a vysoký 3 metry. Zřejmě je přírodního původu a osídlen byl už v pravěku.

Opět je to tady cítit po ohništi, které bylo i zde. Jeskyni jsem si opět prohlédl a pokračoval z druhé strany ke skalnímu hradu Sloup, jenž je odtud po modré turistické značce.

Tady jsem se rozhodl, že dřív, než se vrátím do kempu navštívím ještě třetí zdejší jeskyni, a to Samuelovu. Samuelova jeskyně se od hradu nalézá na protilehlém skalním masivu, a to přesně tam, kam se dalekohledem dívá socha hradního poustevníka. Tato jeskyně totiž byla také poustevnou, kterou vyhloubil Samuel Gorner, jenž zde žil jako poustevník a přitom zde vyráběl brýle a dalekohledy. Strávil tu 17 let, až v roce 1735 odešel na sloupský hrad a žil tam jako v pořadí pátý poustevník.

Zhruba před sto lety byla jeskyně upravena na skalní vyhlídku, a tak jsem si ji samozřejmě prošel a vylezl na ni. Opět mám vše vyfocené, a tak snímky samozřejmě přikládám.

A tak se odtud vracím zpět k Radvaneckému rybníku a zvědavý jednak na první noc pod stanem ve zdejším kempu, a také na to, jaká dobrodružství zažiji zítra. Nalézám se v kraji, kde je plno zajímavostí, jak přírodních, tak historických a dalších, takže pořád je kam vyrazit.

Použité zdroje: wikipedie, místní informační tabule.

 

Související články v rubrikách

Dovolená 2012 Sloupsko

Výlety a tramping