Velikonoční pěší výlet do okolí Hlinska

Jak zajímavě oslavit velikonoční Bílou sobotu? Co si dát například výlet za velikonočními zvyky do skanzenů. A tak jsem v Praze sedl na rychlík Vindobona, s ním jsem jel do Pardubic, kde jsem přestoupil na vlak do Hlinska.

Tady jsem se vydal po modré a červené značce, která mne asi po půl kilometru dovedla ke skanzenu Betlém.

Když se řekne Betlém, v první řadě se nám vybaví Vánoce. Ale je to také památková rezervace v Hlinsku, která slouží i jako skanzen. A o Velikonocích je samozřejmě vyzdoben velikonočně.

Tyto roubené domky v centru Hlinska začaly vznikat již v polovině 18. století. Nejčastěji zde bydleli hrnčíři. A v 19. století tkalci. Ve 20. století tu pak žili hlavně tovární dělníci. Dnes stavby spravuje Soubor lidových staveb Vysočina. Mezi lety 1987 a 2012 probíhala rekonstrukce staveb. A od roku 1993 jsou postupně zpřístupňovány jednotlivé objekty.

Tak jsem si koupil vstupenku a počkal až bude 9:45, kdy si nás vyzvedla průvodkyně. A šli jsme se podívat po zdejších domečkách.

A protože byly Velikonoce, tak jednotlivá stavení byla vyzdobena podle postních a velikonočních zvyků. A já jsem si vše samozřejmě fotil a z fotografií udělal speciální fotoblog "I Betlém může být velikonoční. Tedy skanzen v Hlinsku", kde se jednotlivým domečkům i velikonočním zvykům věnuji podrobně.

Když jsem si skanzen prohlédl, vydal jsem se do zdejší hospody U svatého Huberta na oběd a poté vyrazil dál po zelené turistické značce.

Přešel jsem Chrudimku, jejíž tok mne doprovázel snad většinu mé cesty.

Lyžařský areál Hlinsko.

Prošel jsem i hlinskou část Kouty.

A opět přecházím Chrudimku.

Kaple sv. Anny ve Vítanově.

První písemná zmínka o Vítanově je z roku 1353, což bylo za vlády Karla IV.

A i zde se nalézají hezké památky lidové architektury.

Toto je kaple svatého Jana Křtitele v obci se zajímavým názvem. Jmenuje se Stan. Že by ho založili nějací středověcí skauti nebo trampové? Asi těžko.

Teď jsem přišel na rozlehlou louku, kde je vzadu možné vidět stanský mlýn.

Zde se zpět do Chrudimky vlévá náhon ze mlýna.

Další chaloupka na samotě.

Z dálky se tu ozýval zvuk cirkulárky. Teď totiž přicházím ke Králově pile u Milesimova. Že by už tenkrát měli takové pily? Asi také ne. Králova pila vznikla roku 1302. A v 17. století tu vznikl i mlýn. A teď se zde nejspíš opravuje.

Kolem stáda krav, loukami a lesíkem se pomalu blížím k dalšímu mému dnešnímu hlavnímu cíli.

A tím byl skanzen Vysočina na Veselém Kopci.

Narozdíl od Betléma v Hlinsku skanzen na Veselém Kopci vznikl jako záchranné muzeum v přírodě, kam jsou přenášeny stavby lidové architektury z Horácka (Vysočina). Založen byl v roce 1972, a to památkářem Luďkem Štěpánem.

A tady se zrovna konala národopisná akce "Velikonoce na Veselém kopci". V jednotlivých chaloupkách se konaly dílničky s nejrůznějšími velikonočními věcmi.

Já jsem si tu dokonce vlastnoručně upletl pomlázku, kterou jsem si s sebou odvezl domů a pak i používal při Velikonočním pondělí.

Já jsem si celý skanzen prošel a vyfotografoval. A z výsledných fotografií jsem opět udělal speciální fotoblog "Velikonoční skanzen Veselý Kopec", kde se podrobně zabývám jak jednotlivými chaloupkami, tak velikonočními zvyky, které se tu ukazovaly.

Po prohlídce skanzenu jsem se vydal o nedalekého Dřevíkova.

První zmínka o Dřevíkovu je z roku 1542 (vláda císaře Ferdinanda I.)

Odtud jsem se vydal do sousedních Svobodných Hamrů.

Na místě původní tvrze se nalézá renesanční zámek, který byl na konci 19. století přestavěn v pseudobarokním stylu. Veřejnosti je nepřístupný.

Vodní hamr, další místní památka, byl postaven kolem roku 1750. A ten je nyní ve správě Muzea v přírodě Vysočina, tedy podobně jako Betlém v Hlinsku nebo skanzen na Veselém kopci. 

Na autobusové zastávce jsem si všiml, že mi zanedlouho jede autobus zpět do Hlinska. A tak jsem si do té doby dal jedno pivko v této hamerské hospodě. Původ jejího vzniku se datuje k roku 1613. Avšak takto upravená stojí až od 18. století. Ale i tak je to další významná památka místní lidové architektury.

Pak už jsem odjel nejprve autobusem do Hlinska a pak vlakem přes Pardubice zpět do Prahy. V rychlíku v Pardubicích mne ještě dostala jedna zajímavá událost. Když jsem nastoupil do vlaku, našel jsem si volné místo. Tam seděla jedna paní a já jsem se jí ptal, zda je volno a zda si můžu přisednout. Jenže ta neuměla česky, protože to byla nějaká cizinka. Ale jak viděla, že si s sebou vezu pomlázku, tak rychle odešla někam do sousedního vagónu. Ale paní, vždyť ještě nebylo pondělí, zatím jen byla Bílá sobota.  

zdroje: odkazy použité v článku, místní informační tabule, wikipedia

Další výlety: 162: Pěší výlet z Říčan přes Škvorec do Koloděj, 161: Pěší výlet přes Prosecké skály, 160: Jak jsem šel 50. ročník zimního přechodu Brd, 159: Předvánoční výlet kolem Třebechovic pod Orebem, 158: Můj letošní adventní výlet Prahou, 1587 Pěší výlet Prahou ke 100. výročí vzniku republiky, 156: Řopíkový pěší výlet po Kladensku, 155: Pěší výlet do Uhlířských Janovic, 154: Pěší výlet z Nového Města nad Metují do Náchoda, 153: Pěší výlet přes Olešnici v Orlických horách, 152:, Pěší výlet kolem Rokytnice v Orlických horách 151: Na třicet let starém kole podél Berounky, 150 a níž: viz rubrika výlety a tramping