Radotínským údolím za trempy i megality

Mojí další trasu jsem naplánoval tak, abych navštívil dvě významné, zřejmě pravěké památky na jihozápadním okraji Prahy. Ale ač jsem to neplánoval, tak k mému velkému překvapení musím tento pěší výlet zařadit i do trampských osad.  

Začal jsem ho opět vlakem, ze kterého jsem vystoupil na nádraží Praha – Radotín. A odtud jsem se vydal podél hlavní silnice směr Slivenec, ale u lomů jsem odbočil na silnici směr Řeporyje. Tuto silnici lemuje řada lomů, které mne dovedly až k malé vísce „Cikánka“. Nad ní se tyčí další svahy a skaliska. A protože po nich vede červená turistická značka, rozhodl jsem se, že tam vylezu. Výhled je tam hezký, akorát jsem měl trochu obavy, abych tam náhodou někde nešlápl na zmiji. Skaliska vyhřívaná sluncem, to je prostředí pro ně jak dělané. A nejnižší tráva tam také úplně nebyla, takže si musel člověk dávat v tomto ohledu pozor.

Protože tímto směrem k Praze jít nechci, vrátil jsem se zpět dolů k silnici a po červené turistické značce jsem pokračoval dál k Maškovu mlýnu a pak údolím podél Radotínského potoka k mlýnům dalším. K Rudickému a ke Kalinovu. Než jsem však došel ke Kalinovu mlýnu, nejdříve jsem potkal skalní převis, pod kterém se zřejmě někdy před tím utábořila nějaká parta trampů. Alespoň ohniště o tom bylo důkazem.

Když jsem však šel dál, tak jsem v lese narazil na několik chatiček. A v tom cedule s nápisem „Ariana“. No vida, původní trampská osada. Vždyť jsem si myslel, že tento výlet bude zaměřený hlavně na pravěké památky, které mne ještě čekají. Ale jak vidím, budu ho moci zařadit i do své série článků věnovaném trampingu.

A tak jdu dále, obejdu Kalinův  mlýn. Tam někde už by mělo být rozcestí, kde bych měl odbočit na modrou, po které bych se měl dostat na Ořech a pak na Zbuzany. Rozcestí zde skutečně bylo, ale kromě toho ještě další trampská osada s názvem „Západní míle“. A když jsem se později doma podíval na internet, zjistil jsem, že má i svoje webové stránky, a to www.ozm.wgz.cz , kde je mimo jiné i její historie. Vznik osady se váže k roku 1940, kdy se skupina kamarádu z osady Ariana, jež nebyla spokojena s vedením jejich osady, rozhodla, že si založí osadu vlastní. A tak zakládajícím dnem se stal 20. únor 1940. Osada začala pořádat spoustu akcí, například sportovní utkání, taneční zábavy, potlachy a karnevaly.

Když jsem si zde vyfotil pár snímečků, mimo jiné i kámen s nádherným malovaným emblémem osady, vydal jsem se po oné turistické trase směr obec Ořech. Cestou jsem potkal jednak velkou skupinu cyklistů. Docela rád bych se k nim i přidal, ale kolo jsem s sebou neměl. Dále jsem zde prošel kolem velké ohrady s koňmi. Takže trampové z nedalekých trampských osad, se tu můžou cítit skutečně jak na divokém západě. A já jsem si vzpomněl i na jeden svůj písňový text, který je o koních, a tak ho sem přikládám.

Bylo to tenkrát za ranního svítání

Vtom jsem ho spatřil tam nahoře nad strání.

Vzpomínám na to, jak tam v němém klidu tam stál

a teď už to vím, to byl přec mustangů král!

Bylo to tenkrát, kdy okolím šla ta zvěst

o bujném koni, co by jak přiběhl z hvězd.

A teď najednou tu v němém klidu stál,

jó teď už to vím, to byl přec mustangů král!

Bylo to tenkrát, já ze srubu ven vyšel,

laso vzal s sebou a k tomu koni přišel.

Dívám se na něj, jak v němém klidu tu stál.

A teď už to vím, to byl přec mustangů král!

Bylo to tenkrát, on přede mnou stál jak věž,

na něj se díval a najednou řek „tak běž!“

I když to byl on, jak v němém klidu tu stál.

A teď už to vím, to byl přec mustangů král!

Melodiit o zatím, žádnou nemá. Takže pokud by někoho nějaká zajímavá napadla, udělal by mi tím jedině radost. A to stejně jako u těch textů, které jsem přidal i k těm minulým výletům za trampskou historií.

A tak jsem potom prošel obcí Ořech, odkud odbočuje krátká silnice do mého dalšího cíle, do Zbuzan. Zbuzany je zajímavá obec. Kromě toho, že jde dle nápisu o obec daňově diskriminovanou a kde též mají Automuseum Praga, tak je toto místo velice dobře známé milovníkům záhad a megalitických památek. Nalézá se zde totiž prastarý menhir, kterého, jak jsem zjistil, si místní váží, neboť k němu udělali pěknou procházkovou cestu. Na nedaleké informační tabuli je psáno, že tento kámen, vážící půl tuny, tu byl pravděpodobně vztyčen v době 4500 – 3500 před Kristem. Pokud je to pravda, máme tu starší památku, než jsou egyptské pyramidy. Ovšem s oním Egyptem má možná i cosi společného, neboť je do něj vyryta silueta nilského kříže. Jak se nilský kříž dostal do střední Evropy? Dle zmíněné informační tabule se k menhiru váže další zajímavost, a to ta, že společně s obdobným menhirem v Družci tvoří linii, na které při pohledu odtud zapadá slunce na keltský svátek Beltine. Koho zajímají další zprávy o tomto kameni, může navštívit i stránku Zbuzany na KPUFO, která se mu též věnuje. Pokud se podíváme na onu beltainovou linii ještě jednou, zjistíme, že zhruba v tomto směru se nalézá další zřejmě pravěká památka, ke které mám namířeni nyní.

A tak se vydávám ze Zbuzan, přejdu obec Jinočany a v dálce spatřím cíl svého dnešního výletu, město Rudná. A zamířím si to do severovýchodní části tohoto městečka, do čtvrti Dušníky. Zde je totiž něco, co se svým tvarem a možná i původem podobá slavnému anglickému Sillbury Hill, 40 metrů vysokému umělému kopci z let 2500 před naším letopočtem, který se nalézá zhruba kilometr jižně od kamenného kruhu v Avebury (Avebury – místo zasvěcené záhadám). A protože jsem u této anglické památky předloni byl osobně (viz zde ), tak to samozřejmě musím porovnat. Tato homole je na rozdíl od svého anglického protějšku nižší, je porostlá stromy a na jejím vrcholu je postaven kostel svatého Jiří. Podle zdejší legendy byla homole navršena proto, že zde v dávné bitvě u Loděnice byl zabit nepřátelský vůdce Helich z Úpice. A kníže Soběslav poručil, aby jeho na koni sedící mrtvola byla zasypána hlínou, kterou sem nanesou jeho vojáci v přilbicích. Je to jen legenda nebo je homole daleko starší? Fakt je ten, že v roce 1995 bylo u Rudné při stavbě velkoskladu společnosti Delvita bylo objeveno 3000 let staré sídliště z pozdní doby bronzové. Bohužel bylo tehdy nenávratně zničeno při stavbě velkoskladu. Dnes už jen těžko odhadneme, zda všechny lokality (sídliště, homole a zbuzanský menhir) spolu nějak souvisí.

Ale v mém případě zde tento pěší výlet končí. Teď už jen najít autobusovou zastávku a odjet odtud k metru. A protože po Praze jezdím na legitimaci MHD, bylo oněch cca 15,- Kč za lístek jediným výdajem, který jsem na tomhle výletě učinil. Cesta to byla nesporně zajímavá. Ačkoliv jsem původně plánoval jen pravěký menhir a homoli, nakonec jsem nahlédl i do historie zdejšího trampingu. A možná, že za tím je i nějaká symbolika. Pravěcí lidé, to byla civilizace, které nemůžeme upřít soužití z přírodou. A o co se snaží v moderní době trampové? Přeci o totéž. Proto jsem rád, že se tento pěší výlet takto povedl.

 

Zdroje: odkazy uvedené v článku, wikipedie

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991  

Místní informační tabule

Reportáže z autorova putování po historii českého trampingu:

10. Český tramping to nikdy neměl moc jednoduché…

9. Z Černošic do Černolic

8. Z Bojovského údolí přes Remagen do Zlatého kaňonu

7. Za trampy na pravém břehu Svatojánských proudů

6. Ladovým krajem na běžkách

5. Králičím údolím za trampským duchem Hagenem

4. Trampskou stopou po Českém Krasu

3. Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky

2. Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně

1. Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu

TRAMPSKÝ SPECIÁL S MAPOU OSAD