Pitkovická stráň

Kdo chce vědět, jaké květiny byly u nás rozšířené na konci poslední doby ledové (před 10-8 tisíci lety), měl by navštívit přírodní památku Pitkovickou stráň na okraji Prahy.

Střídání dob ledových a meziledových je koloběh přírody, který naší planetu postihuje minimálně po celé čtvrtohory. Stejně tak, jako se během roku střídá jaro, léto, podzim a zima, tak se během čtvrtohor střídají tzv. doby ledové (glaciály) a meziledové. Je to způsobeno několika faktory, z čehož ten nejdůležitější je nejspíš tvar oběžné dráhy Země kolem Slunce. On totiž není pořád stejný, ale v průběhu tisíciletích se mění. Pokud je téměř kruhový, jako je to v současné době, tak naše planeta dostává od Slunce takové množství energie, které postačí na to, aby zde bylo celkově teplejší podnebí, jaké zde máme nyní. Ovšem, jak se začne protahovat do větší elipsy, bude se naše planeta v některých momentech nacházet blíž Slunci než nyní a v některých naopak dále. Kdo zná Keplerovy zákony, tak ví, že čím dál od Slunce, tím se planeta pohybuje pomaleji a naopak. Ve výsledku to znamená, že celkové množství energie, které obdrží od Slunce je v tomto období nižší, než je tomu v současnosti. Nastává tak doba ledová. Je to neúprosné střídání období skrze celé čtvrtohory. Již mnohokrát v historii nastala a skončila. Doby meziledové zas nejsou tak velice dlouhým obdobím, trvají odhadem nějakých 15000 let. Vzhledem k tomu, že současná doba meziledová nastala před nějakými 11000 lety, tak se pomalu i ona blíží ke svému závěru. Odhaduji proto, že do nějakých maximálně 5000 let nastane nová doba ledová, která potrvá dalších nějakých 80-100 tisíc let, jak je to u glaciálů obvyklé. Je to věc, o které se ví, a která se jednou očekává. Nic s tím neuděláme. Je to neúprosný zákon přírody.

Území Česka, vyjma nejvyšších horských vrcholů, však nikdy naštěstí v době ledové nebylo trvale zaledněné, ale byl to takový nezaledněný most mezi severským a alpským ledovcem. Podnebí tu bylo podobné tomu, jako je v současné době například na Aljašce a nebo na severu Evropy. Tomu odpovídala i květena, která byla trochu jiná, než nyní. Jak tomu bylo právě na konci poslední doby ledové, můžeme spatřit například na již zmíněné Pitkovické stráni.

Ta byla zvláště chráněným územím vyhlášena v roce 1969. Její rozloha je sice jen něco málo přes půl hektaru (0,51 ha), ale význam v ochraně přírody je značný.

Nejen že zde můžeme spatřit jílovité břidlice, jak vystupují na povrch.

A mezi nimi můžeme pozorovat, jak je stráň pokryta velice vzácnými a chráněnými druhy rostlin. V březnu tu můžeme pozorovat například žlutý křivatec český. A teď na jaře například koniklec luční (viz obrázek). Nebo mochna písečnou, kostřava žlábkatá, mařinka sivá rozrazil klasnatý a další. I některé další květiny rostoucí na Pitkovické stráni jsem zkusil vyfotografovat. A tak si je můžete prohlédnout níže. 

A aby nebylo jen u kytiček, vyfotografoval jsem tu i toto mraveniště.

A teď ještě jak se sem dostanete. Může se využít zelená turistická značka, která sem vede buď přes Pitkovice od nádraží v Uhříněvsi a nebo od Dobré vody u Petrovic. Také se dá využít i jedna z cest, která sem vede z nedalekých Křeslic.   

Použitá literatura:

kol. aut. MČ Praha 22, Uhříněves a okolí, MAROLI, Praha, 2003

wikipedie

Mají pověsti o potopách reálný základ?

Foto Libor Čermák

Související články v rubrice: Obrázky z cest