Ladovým krajem na běžkách

Patřím mezi lidi, kteří v žádném případě nejsou mrzutí z toho, když napadne sněhová pokrývka. Naopak. Vytáhnu svoje běžky a vyrazím na nich někam na výlet. A když už nastala ta zima, jako z obrázků Josefa Lady, proč se neprojet přímo oním krajem, který se neodmyslitelně spjat s dílem tohoto malíře a spisovatele?

A tak jsem se rozhodl. Den před tím jsem si udělal menší běžkařskou rozcvičku po okolí mého bydliště a druhý den ráno jsem nasedl na autobus, který mne dovezl na Vojkov u Tehovce. Když jsem vystoupil z autobusu, navoskoval jsem si své lyže a vydal se po žluté turistické značce směr Klokočná. Zasněžený les je velice nádherný pohled, a tak jsem neodolal a svým mobilem udělal pár fotografií. I když sněhová pokrývka nebyla na běžky ještě pořád ta ideální, už to jelo.

První zastávku jsem zvolil tak, abych si symbolicky připomněl své letní putování Po stopách trampské historie. Ano i v kraji mezi Říčany a Hrusicemi se od první republiky trempovalo. A nebylo to jistě trampování žádné ledajaké, když se zmínka o zdejších trampských osadách dostala až do Dějin trampingu spisovatele, trampa a písničkáře Boba Hurikána.

Nejznámější osadou je „Údolí raků“. V publikaci se píše, že toto údolí za Menčicemi objevila v roce 1928 hrstka stanařů a o rok později zde vyrostly první chaty. Z nichž nejznámější jsou „Tuláci“, „Alcron“, „Duo“ a další. Osada byla známá také svými sportovci, kteří dle publikace měli na svědomí mnoho porážek svých soupeřů.

Poblíž tohoto místa však vyrůstaly další osady. Například „Osada zapomenutých“ Ta vznikla zhruba o rok později, kdy zde byla postavena chata „Askalon“. A další následovaly. V osadě se pěstovala hlavně kopaná.

Směrem k Tehovu vznikla osada „Hajdaláci“, která vznikla v roce 1931. Dále připomeňme ještě osady „Mirjam“, „Kazbek“ a další. Dnes se již všechny zdejší osady sdružily a společně užívají název „Údolí raků“. Přiznám se, že neznám, žádnou trampskou písničku, kde by se zpívalo o Údolí raku. Možná existuje, nevím. Ale protože jsem toto místo navštívil v zimě na běžkách, na mysl mi zde přišla jiná písnička, a to „Co nevidět se sejdem“,  která vypráví o zimním životě v trampských osadách. Snad napoví i něco o zimní atmosféře v tomto a podobných místech.  

Projel jsem si to zde, udělal si několik fotografií zasněžených chat a vydal si to dále. Čekalo mne stoupání na Klokočnou. K této vísce mám poněkud zvláštní vztah. Naše rodina zde kdysi mívala chatku a také zde máme příbuzné. Když jsem je pozdravil, pokračoval jsem dále přes náves a pak po cestě dolu směrem k Mnichovicím.

Mým dalším cílem byl Šibeniční vrch. Je to lyžařský areál se sjezdovkou, vlekem a největším srubem ve střední Evropě (www.sibenicnivrch.cz). I když byl všední den, tak zde několik lyžařů a snowboardistů jezdilo. Ale běžky na sjíždění sjezdovek moc stavěné nejsou a navíc na to nebyl ani čas. Jen se zde naobědvat a pak pokračovat dále směrem k Hrusicím.

Vyrazil jsem tedy k této obci, která je známá, především jako rodiště malíře a spisovatele Josefa Lady, který se zde narodil v roce 1887. Cesta vedla přes Vlčí halíř. Bývala zde cihelna. Dnes je zde další z četných chatových osad. Ovšem upozorňuje na ni i jedno zastavení na „Cestě kocoura Mikeše“. Odtud je to do Hrusic už jen asi kilometr po silnici. Pozdně románský kostelík sv. Václava, jenž je známý z Ladových obrázků, je vidět již z dálky.

Jestliže je zde románský kostel, musí být tedy tato obec hodně stará. A také, že ano. Dle cs.wikipedia je první zmínka již ze začátku 13. století, a to konkrétně z roku 1205. To právě panoval Přemysl Otakar.

Poblíž kostela se vyskytuje několik dalších zajímavých míst spojených s Josefem Ladou. Tak je to například hospoda „u Sejků“, známá především hospodskou rvačkou, kterou Josef Lada znázornil na jeden ze svých nejznámějších obrazů. A říká se, že aktéři této rvačky se na jeho obraze poznali a vůči panu Ladovi, to pak nesli dost v nemilosti.

Dalším zajímavým místem je obecní úřad, kde se nalézá Muzeum modelů A. Jedličky a k vidění zde jsou především nejrůznější modely Hrusic a rodné chalupy Josefa Lady. Před úřadem dále stojí pomník J. Lady z bustou, který mu zde nechala postavit jeho rodná obec. Nesmíme zapomenout ani na památník Josefa Lady, nalézající se odtud po cestě asi půl kilometrů.

Zkrátka je tu hezky a navíc, když je to všude celé zasněžené, nemůže se nám do mysli nevloudit i známá píseň Jarka Nohavici Ladovská zima. Však je to tady také oblíbený cíl výprav našeho turistického oddílu. Byli jsme zde již několikrát. Zúčastnili jsme se například turistického pochodu „Po stopách Kocoura Mikeše“, který se koná pravidelně v září a také sem jezdíme na předvánoční výpravy. To se obvykle jdeme podívat do Památníku Josefa Lady a pak se vydáme po stejné cestě, po které jsem nyní pokračoval i já, ovšem tentokrát na běžkách.

Nejprve jsem si to vydal dolů na náves k rybníku, kde stával rodný dům J. Lady. A pak do kopce k místu zvanému Šmejkala. Toto místo je známé především z Ladovy knížky Bubáci a Hastrmani. Podle této knížky zde prý pobývalo strašidlo Mulisák se svým synkem Bubáčkem. Dnes je zde především chatová osada. Ovšem, co by se zde mělo udělat především, tak na žluté turistické značce zhotovit novou lávku přes potok. Jednou na vánoční výpravě nám zde jedno z dětí uklouzlo do potoka, což v zimě není zrovna nic moc příjemného. Naštěstí vše dobře dopadlo a s pomocí jednoho ze zdejších osadníků se nám pro něj podařilo sehnat suché oblečení. Ale ani tentokrát tato lávka nevypadala o moc lépe.

Po jejím zdárném překonání jsem pokračoval lesem dál. Tentokrát mě čekalo asi největší stoupání z celého výletu. A když se navíc absolvuje na běžkách až do Ondřejova, je to docela zajímavý výkon. Odměnou je vám pak nádherný výhled na zdejší dominantu, vrchol Pecný se zdejší světoznámou astronomickou observatoří. A když už jsem tady, nebyl bych to já, kdybych se k tomuto Astronomickému ústavu Akademie věd ČR osobně nepodíval. Vím, že je zde hezky, a to především přes rok. Navíc procházka kolem hvězdárny a radioteleskopů má v sobě něco nepopsatelného, co v naší mysli probouzí představu vzdálených světů. Ovšem toto místo jsem ještě neviděl, když je zasněžené. A tak se musím jít podívat, jak to tady teď vypadá. Je to také zajímavé. A tak přikládám zimní fotografii jednoho ze zdejších radioteleskopů.

Protože se už schylovalo k večeru zbývalo nyní už jen jediné. Sejít zpět dolu k silnici na nejbližší autobusovou zastávku a počkat na autobus, který odtud jezdí přímo do Prahy. Výlet do byl pěkný. Už hlavně kvůli tomu, že jsem po nějakém čase opět provětral svoje běžky. A těch dvacet zimních kilometrů, co mám v nohách, to je také zážitek, na který se nezapomíná. Škoda jen, že v zimě se sníh u nás v posledních letech vyskytuje jen zřídka. To bych jinak určitě za obdobnými dobrodružstvími naběžkách vyrážel častěji.

Použitá literatura: Bob Hurikán: Dějiny trampingu, Novinář, 1990

Odkazy uvedené u článku

Související články:  

Příběh lyží

Po stopách trampské historie