Hrdinové Čeksasu - Cesta do Čeksasu

Tento můj nový prázdninový seriál je zároveň  kronika (několika) netradičních táborů. Pokud se chcete ponořit do příběhů, který tu zažívá jeden klukovský oddíl, můžete si začíst.  

„Tak, kdy už tam, Bugy, budeme?“ Cvrlikali přes sebe jeden chlapec po druhém.

„Nejdříve musíme, kluci, překročit Červenavu“ Odpověděl jim jejich vedoucí. „Tam začíná území Čeksasu. Pak projít Zlatým kaňonem až k Velkému Sladkému jezeru. Kousek za ním je Údolí Tichých nocí, kde je náš tábor.“

Tom, malý hoch s těžkým báglem na zádech se zamyslel. Asi nad tím, že ho čeká ještě pěkný kus cesty. Červenavu ještě ani nevidí. Jak tam jen všichni dojdou? Dokážou to? Co když se někdo ze sedmnácti mladých kovbojů unaví tak, že nebudou moci dojít k cíli? A přeci se všichni do Čechsasu těšili. Je to totiž místo, ačkoli v srdci Evropy, tak protkané divokým západem. To bude panečku tábor! To nebude jako vloni, kdy mnozí z nich ještě bydleli ve zděných chatkách a na jídlo chodili do velké jídelny podobné té, jakou mají ve škole. To bude něco mnohem lepšího. Tábor v indiánských stanech uprostřed divoké přírody a jídlo v přírodě pěkně do ešusů. Od doby, kdy ve Skalici vystoupili z vlaku, utekla asi půlhodina, když v tom se Bugy zastavil.

„Vidíte támhle ten les a nahoře skály? To už je Čeksas. Tam dole pod ním teče Červenava. A za tou to vše začíná.“

Kluci se zastavili a zadívali se. „Vždyť je to ještě asi půl kilometru!“ volal jeden přes druhého.

„Ale vždyť vy jste šikovní kluci,“ uklidňoval je Bugy, „vy to přece v pohodě ujdete!“

„A je pravda, že tu byli dřív vojáci?“ Zeptal se Bugyho Davídek, zvaný Krokodýl.

„No ano, tohle bylo dříve skutečně velké vojenské území, kam se nesmělo ani vstoupit. Ale dnes, když armáda odešla, tak se toto místo se otevřelo všem normálním lidem. A protože bylo nedotčené civilizací, místní chataři a chalupáři, kteří se tu usídlili, si z něj udělali divoký západ. Uvidíte, co tam všechno je.“

Kluci poslouchali Bugovo povídání o dějinách Čeksasu a zároveň snili o různých vymoženostech divokého západu, jež by se snad na tomto podivuhodném území mohly nalézat. Díky tomu jim cesta k břehu Červenavy utekla tak, že už byli od ní téměř kousek. Hluboké koryto řeky se před nimi doslova otevřelo.

„Vidíte támhle vzadu ten most?“ Zeptal se chlapců Bugy.“ Kluci se zadívali a skutečně uviděli. Nebylo to zas tak daleko. Trochu za zatáčkou. Most stlučený z kůlů. Takový, jako po nich jezdí vlaky ve westernech.

„Tak tam přejdeme řeku a vydáme se vstříc k naší louce,“ oznámil jim jejich vedoucí.

Celá skupinka si to namířila rovnou k mostu. Obavy z toho, že nebudou kluci moci, se nepotvrdily. Vždyť jsou spolu zvyklí jezdit i chodit na všelijaké výpravy celý rok. Tak teď o prázdninách přeci neudělají výjimku.

Když došli ke kýženému mostu, už zdálky spatřili velkou ceduli „WELCOME I CZEKSAS – VÍTEJTE V ČEKSASU“

Nejprve se pokochali divokými peřejemi, které vytvářela voda valící se přes kameny. A pak se rozhodli, že vstoupí na most. A posléze vkročí na ono zvláštní území. Most byl naštěstí pevný a šlo se po něm dobře.V tom si však všimli, že na druhé straně mostu je začal pozorovat nějaký starší muž v kovbojském obleku. Došli k němu a pozdravili. Kovboj si potřásl ruce s Bugym a pak se představil, že se jmenuje Bill.

Vítejte v tady, jak my říkáme, ve státě Čechsas, přátelé! Vstupujete na území, na němž platí zvláštní pravidla divokého západu. Avšak nezapomeňte, že vše je jen velká hra, tak se nemusíte bát, že by vás tu někdo doopravdy zastřelil, popravil nebo podřezal. Avšak něčím vás potěším. Skutečně se tady střílí a vy si to sami vyzkoušíte. Každý z vás obdrží naše speciální pušky a náboje, se kterými skutečně budete mít dovoleno po sobě střílet!“

Bill pak všem ukázal asi třicet centimetrovou rouru a vložil do ní molitanový tenisák. A se slovy „To je jen ukázka.“ , namířil na Bugyho a vystřelil. Z pušky tenisák vyletěl asi takovou rychlostí, jako kdyby ho hodil a dopadl na Bugyho bágl. „nezapomeňte však na jedno důležité čechsaské pravidlo, kdo je zasažen je jakoby byl po celý zbytek dne mrtev. V případných soubojích pak může pokračovat až následující den. To, že je mrtvý musí respektovat i soupeř. Zbytek Vám poví váš šéf.“ Pak pozval každého a ten od něj dostal svoji vlastní pušku a pět tenisáků. „A chraňte si ji jako oko v hlavě, protože v případě ztráty už jinou nedostanete!“

Pokračování příště

Hrdinové Čeksasu (seriál)

Další příběhy na mém blogu

Seriál „Inlajnový duch“

 Výročí havárie UFO (seriál)

Příběhy z příštího věku lidstva:

Dlouhé stráně – netradiční reportáž z budoucnosti

Dokument z příštího věku lidstva

Jak se Chiraniken vyjádřil k nálezům podivných sošek ptáků

Pohádky na mém blogu:

Jak inlajny chtěly být čisté

Jak se planety učily bruslit

Pohádka o (ne)šťastné Třináctce

O zakleté královně a kouzelném amuletu (vánoční speciál s pohádkou)

O Honzovi a říční víle Stříbravě