Genderově korektní pohádka, aneb nezatěžujme děti překonanými stereotypy

Budovatelé Dobra oprávněně kritizují současný stav, kdy jsou dětem podsouvány genderově stereotypní vzorce chování. Největším zlem jsou přitom pohádky. Pojďme si ukázat, jak by měla taková genderově vyvážená pohádka vypadadat...

Jako vzor použijme pohádku Boženy Němcové „O chytré princezně“. Právě ta je opravdovým odstrašujícím příkladem toho, jaké genderové nesmysly jsou našim dětem servírovány. Na první pohled přitom působí dojmem, že je naopak bourá. Jednou z hlavních hrdinek je totiž královna (dříve princezna), která není zcela výjimečně nikým zachraňována, ale naopak vytahuje z průšvihu svého manžela a krále v jedné osobě. A právě v této zdánlivé pokrokovosti je skryta největší zákeřnost této pohádky, která ve skutečnosti dětem podsouvá absolutně nepřijatelné vzorce chování. No posuďte sami: manželství je zde prezentováno jako svazek muže a ženy, do světa chodí zásadně muži, zemi vládnou králové a ti bydlí na zámku, Peklo je výhradně maskulinní prostředí, a tak bychom mohli pokračovat. Navíc by nebylo od věci v dětech od mala podporovat ekologické myšlení a seznamovat je s obnovitelnými zdroji energie. 

Zkrátka než takovou nebezpečnou slátaninu překonaných genderových stereotypů, tak to už snad raději nechme děti dívat se na horory, nebo tvrdé porno. Možná by proto bylo nejlepší pohádku „O chytré princezně“ preventivně zakázat úplně. Alespoň do doby, než bude schváleno její nové znění upravené tak, aby jim neblbla hlavy. Jaké by mělo být, aby tato pohádka nezanechala v našich dětech celoživotní trauma, přibližuje následující text:

Bóža Němců: O chytrém dítěti kralujících

Okolo nemovitosti, ve které žijí vládnoucí osoby, jdou dvě nemajetné manuálně pracující osoby – Andrea a Sydney. Andrea přitom zahlédne Chris, což je dítě vládnoucích osob a na první pohled se zamiluje. Když se přiblíží noc, uloží se obě osoby ke spánku v nedalekém porostu dřevité biomasy. Andrea však nemůže usnout. Tak musí myslet na Chris. Tu se zjeví nadpřirozená bytost obývající zemské hlubiny. Andrea se jí upíše vlastní krví a díky čárům nadpřirozené hlubinné bytosti se stane bohatým dítětem osob vládnoucích jiné monarchii.
Druhý den se Andrea vydá do nemovitosti vládnoucích osob a ohlásí se u nich. Setká se s Chris a tuto osobu požádá o horní končetinu. Vládnoucí osoby souhlasí, a tak je přichystáno formální posvěcení tohoto svazku. Za několik let obě seniorní vládnoucí osoby umírají a Andrea se spolu s Chris ujme vlády nad monarchií. A postupně se jim narodí tři fluidi.
Uplyne přesně dvacet let od uzavření smlouvy osoby Andrea s nadpřirozenou hlubinou bytostí. O půlnoci se jí tato bytost zjeví. Andrea pochopí, že musí za svůj podpis podle smlouvy zaplatit a s nadpřirozenou hlubinou bytostí odejít do její podzemní monarchie. Alespoň ji ale přemluví, že může ještě tři dny zůstat s Chris a jejich fluidy. A nejen to. Dostane od nadpřirozené hlubinné bytosti dokonce možnost se ze smlouvy vyvázat. Má jí dát tři dny po sobě úkol a pokud jeden z nich nadpřirozená hlubinná bytost nesplní, pozbyde smlouva platnosti.
První úkolem je odstranit skálu za nemovitostí vládnoucích osob. Do rána zmizela. Chris si ale všimne, že je na tom něco divného a nenápadně osobě Andrea naznačí, že by chtěla místo zahrady řepkové pole. To se stane druhým úkolem a ráno celý prostor bývalé zahrady září žlutě. Chris pochopí, že Andrea má co dočinění s nadpřirozenou hlubinnou bytostí a na přímou otázku Andrea vše přizná. Poslední noc tak Andrea a Chris čekají na nadpřirozenou hlubinnou bytost spolu. Chris jí řekne, že od ní chce vytrhnout tři vlasy, ale tak, aby to vůbec nebolelo. Což se nepodaří, ale nadpřirozené hlubinné bytosti to Chris odpustí a řekne jí, aby každý vlas udělala o dva lokte delší. Nadpřirozené hlubinné bytosti nejde ani to. Pochopí, že prohrála, celá rudá vzteky vrátí smlouvu a za strašlivého kraválu překračujícím všechny hygienické limity zmizí v podzemní monarchii. A co Andrea s Chris? Žijí se svými fluidy šťastně až dodnes.

------------------

Uznávám, že číst se to moc nedá. Ale když člověk uváží, že je to jediná cesta, jak je možné naše děti uchránit od genderových stereotypů a předejít jejich celoživotním traumatům, tak to za to stojí. Nemyslíte?