Daremná koalice v Praze? Jen lekce z demokracie!

Pražskou politikou neotřásá v posledních dnech nic jiného než pořádná lekce z demokracie a politického pragmatismu. Voliči (nejen) TOP 09 mohou sice být rozladěni, že jejich zvolení zástupci zůstanou za branou přímé správy hlavního města, nic jiného ale dělat nemohou. Volební výsledek – pokud není pro stranu majoritní – totiž nemůže v poměrném volebním systému nikomu zaručit automatický nárok na vstup do exekutivy, tím je pouze úspěšná většinová dohoda na koalici. Tak funguje demokracie.

Co se tedy přesně stalo? Nic, co by nebylo v demokraciích obvyklé, nic, pro co by bylo nutné svolávat „spravedlivé“ davy do ulic a žádat okamžité svržení dosud nezvolených radních. Politika v zastupitelské demokracii nemůže být politikou ulice, ovšem rovněž ne skrytých zákulisních dohod. To je třeba také zdůraznit. Pokud si situaci zanalyzujeme s chladnou hlavou, dojdeme k poměrně pragmatickým závěrům:

• TOP 09 sice v Praze ve volbách zvítězila, její výsledek ale nebyl tak drtivý, aby jí predurčoval místo v jakékoli koalici a za každých okolností. Pokud si voliči myslí, že vítěz vždy hraje nejvyšší kartou, neznají dobře pravidla hry. (Je zajímavé, že když prezident Klaus po červnových parlamentních volbách deklasoval dosavadní ústavní zvyklost, obešel vítěznou ČSSD a nedal jí vůbec šanci sestavit parlamentní většinu, nikoho to kromě samotných sociálních demokratů nerozhodilo, nikdo nesvolával demonstrace do ulic. V případě Prahy nejde o nic jiného),
• ODS zhodnotila svou situaci a pokusila se z prohraných voleb získat co nejvíce. To se jí mohlo podařit jen v koalici s ČSSD. Tato koalice je postavena na modelu minimální vítězné koalice, kdy ODS maximalizovala své zisky (primátor atd.) a musela ve prospěch ČSSD obětovat naprosté minimum,
• pokud by ODS vešla do koalice s TOP 09, nejenže by nezískala velmi prestižní a vlivný post pražského primátora, ale přišla by i o další důležité resorty. V koalici s topkou by paradoxně působila jako mladší a věčně nespokojený bratr. Tahounem pražské politiky by beze sporu byl charismatický Zdeněk Tůma a ODS by vedle něj časem naprosto zapadla. Pokud by tato koalice vydržela až do příštích voleb, o čemž vůbec nejsem přesvědčen, ODS by v nich možná prohrála ještě více než letos,
• ve svazku s ČSSD bude lídrem naopak ODS, a pokud se designovanému primátorovi Svobodovi podaří napravit stávající špatnou reputaci magistrátu (a upřímně řečeno, nic jiného mu ani nezbývá), odrazí se to v roce 2014 příznivě i v dalších volbách,
• volání po pravicové Praze je značně falešné. V komunálních volbách vůbec nejde o pravici či levici, ideologie se tu až na naprosté výjimky stírá (co je pravicového na nápadu ODS osvobodit děti do 15 let od jízdného v MHD? co je levicového na privatizaci?). Spojení ODS + ČSSD tak nelze brát jako ideologický slepenec, což mimo jiné potvrzuje i to, že obě strany hlásají, že společný koaliční program je vlastně ten jejich.

Stručně řečeno závěrem, nová pražská koalice není nic jiného než pragmatickým spojením ODS, která od začátku nehodlala pustit post primátora, a ČSSD, která musela spojit síly s Nečasovou stranou, pokud nechtěla zůstat v opozici. A že opozice v podobě rozezlené a značně motivované TOP 09 bude velmi silnou, je jenom dobře.