Královna Alžběta a úloha monarchií

„Prohlašuji před vámi všemi, že celý svůj život, ať už bude dlouhý, nebo krátký, zasvětím službě pro vás.“ To byla slova projevu tehdejší princezny Alžběty před tím, než se stala královnou.

Je prvním britským monarchou, který oslavil platinové jubileum výročí své vlády, v tomto měsíci se připomíná sedmdesát let její služby lidu Spojeného království. Lidé se z jejího příkladu mohou učit, jak stát za svými slovy a zastávat svou roli s pevným odhodláním, i když kolem nich zuří bouře.

Tato drobná, ale urostlá dáma vládla Velké Británii sedm desetiletí a byla představitelkou kontrastů mezi touhou po impériu a moderním multikulturalismem. Prokazovala velkou vyrovnanost v době, kdy se intimní a trapné detaily o její rodině šířily světovými médii.

Podle nedávného průzkumu agentury YouGov si šest z deseti Britů (62 %) myslí, že by Británie měla být monarchií i v budoucnu. Drtivá většina, osm z deseti lidí (81 %), má na královnu pozitivní názor. Oproti tomu Harry a Meghan Merklová patří k nejméně oblíbeným, pozitivnější názor na ně má mladší generace.  Mladí lidé zároveň více pochybují o významu monarchie v Británii. Pouze 33 % osob ve věku 18 až 24 let si myslí, že by měla být monarchie nadále zachována.

Navzdory otázkám ohledně privilegií a právoplatnosti monarchie neexistuje ve Velké Británii stabilnější instituce, než je konstituční monarchie, z jejíž existence lidé více získávají, než ztrácejí.

Ve svých 96 letech poskytuje královna, ačkoliv se u ní projevuje fyzická křehkost, stabilitu současné společnosti v neklidném světě. Neznám jiného vůdce, jako je ona – ženu, která si je vědoma moci, která plyne z její role, a přijímá ji s nebývalým nasazením, ženu, která jedná s rozhodným přístupem a nezdolnou vůlí, a která přesně ví, jak má fungovat, aby světu poskytla potřebnou stabilitu.

Přijímá hosty, účastní se ceremonií, dokonce se vydává na lov do Skotska – ne pro vlastní potěšení, ale v rámci královského protokolu. Budiž jí sláva.

Alžběta II. je zřejmě poslední královnou svého druhu. Čas plyne a všichni potomci koruny vykazují určitou prázdnotu, která není vhodným předpokladem pro budoucí monarchy. Skuteční králové či královny nesmí jednat podle své soukromé vůle, tužeb a niterných pocitů, ale podle toho, co je pro jejich roli žádoucí.

Ve zdánlivě se hroutícím světě by pojmy, jako je král, království a vládnoucí lídr, měly poskytovat naději a příklady, jak obstát na neklidné politické mezinárodní scéně. Proto si nemyslím, že nastal čas, kdy by bylo možné zrušit spojení britské monarchie s Kanadou, Austrálií a dalšími menšími zeměmi Spojeného království.

Královské rodiny působí jako státní symbol lidu a musí být ve službách mas, aby pomohly zajistit stabilní a silné společnosti. Podobně jako království přírodní říše, jsou i královské dynastie na zemi trvalým, stabilním a neměnným faktorem, který se táhne jako nit spojující časová období a generace. Stejně jako v přírodě panuje hierarchie, měla by monarchie představovat vhodnou formu řízení a spojení v lidské společnosti, která je v dnešní době tolik potřebná.