Jednou z nejtěžších otázek, které provázejí lidstvo po celé jeho dějiny, je otázka: proč nejinteligentnější druh života na planetě nedokáže smysluplně ovládat svůj život?
Po každé katastrofě, po každém kataklyzmatu a velkém neštěstí analyzujeme, přemýšlíme a vyvozujeme závěry a marně se snažíme jak dosáhnout toho, aby se tyto události neopakovaly. A přesto opět spadneme do stejné pasti marnivosti a krátkozrakosti, která vede k další katastrofě.
Proč tedy nejinteligentnější druh na Zemi pokračuje na cestě šílenství a nedokáže si vytvořit trvale šťastný život?
Porozumět celému vesmíru
Odpověď na tuto otázku překvapivě nespočívá v naší povaze nebo inteligenci, ale skrývá se v našem cíli, ve smyslu naší existence.
Kdybychom se vyvíjeli podle darwinovských zákonů evoluce, tedy přirozeně, nedopouštěli bychom se v našem konání chyb. Byli bychom jako zvířata, která vědí, co mají dělat a kdy to mají dělat, a proto mnoho jejich druhů přežilo a žilo miliony let s velmi malými změnami.
Lidstvo má však kromě fyzické existence ještě další cíl - musíme poznat celý vesmír. Pochopit, proč existuje, jak vznikl, k čemu slouží a jak naplnit svůj účel.
A abychom pochopili, jak vše funguje, musíme se vědomě, prostřednictvím své touhy, spojit se vším, co ve vesmíru existuje. Vidíme, že evoluce postupuje od jednoduchého ke složitému, od jednobuněčných tvorů k triliónům buněk, které pracují ve vzájemné shodě a podporují tak složité organismy, jako je například ten náš.
Stejně tak by se naše vědomí mělo postupně vyvíjet od záměru pouze pro sebe k péči o celé lidstvo, celou planetu a nakonec o vše, co existuje. Objevit Stvořitele, nejvyšší sílu, která stojí za celým tímto vnějším obrazem světa kolem nás. To se nám ale jeví jako chaotické, nesouvislé a bezcílné.
Záměrný účel chaosu
To je však účelem chaosu, abychom si uvědomili svou pošetilost, která spočívá v tom, že tvrdošíjně odmítáme vidět zřejmou skutečnost, že my všichni, celé lidstvo i celý vesmír jsme spojeni do jednoho organismu.
A ať se nám to líbí, nebo ne, my jsme zodpovědní za vše, co se na světě děje. Všichni dohromady a každý zvlášť. A pokud si tuto propojenost a vzájemnou závislost neuvědomíme a nezačneme se chovat správně, všechno zničíme.
Bohužel si to stále neuvědomujeme a chováme se, jako bychom nebyli toho všeho příčinou. Ve skutečnosti se tak chovají zvířata, která se jen řídí svými instinkty. Nepoškozují však celkový systém přírody. Každé jedná na své vlastní úrovni, aniž by přerušilo vzájemné propojení své části s celkem.
Řídíme se svými rozmary a děláme si, co chceme. Naše mysl odmítá uznat propojenost a vzájemnou závislost na všech částech okolní reality, a kvůli našemu egu se tomu dokonce přímo brání.
A tak si myslíme, že můžeme ignorovat cokoli a dělat si, co chceme, čímž vytváříme v přírodě nerovnováhu. A výsledkem je chaotický a zmatený svět, v němž žijeme a kde se každý snaží vnutit svou vůli ostatním, nebo je dokonce zničit.
Jako jeden člověk s jedním srdcem
A celé je to tak špatné, že dokud si neuvědomíme naši společnou provázanost a náš účel ve společném systému vesmíru a nezačneme ho naplňovat, nemáme šanci se ani přiblížit správnému vnímání sebe sama a světa. Nebudeme schopni pochopit svět, ve kterém žijeme, ani zjistit, podle jakých zákonů skutečně existuje a za jakým účelem.
Dnes jsme dospěli do bodu, kdy je naše fyzická existence přímo závislá na našem duchovním rozvoji. Právě v tom spočívá naše sjednocení v jeden organismus, který kabalisté popsali slovy: „jako jeden člověk s jedním srdcem“. Na tom závisí, zda naše budoucnost bude světlá a bez mráčků.
