Říkali jí „Včelka Mája“

  V dnešní době vybíráním kontejnerů  na sídlištích  se zabývají různí lidé s různým zaměřením V první řadě lidé – bezdomovci, kteří hledají  hlavně kovové věci, které se lehce dají zpeněžit ve sběrnách, stejně to platí o starém papíru, ošacení, zánovních botech a v neposlední řadě knihy. Někdy se sami diví co lidé všechno vyhazují. Poslední ,nebo první přicházejí ke kontajnérům  nemohoucí zoufalci, kteří trpí hladem.

Za socializmu tato sorta lidí nexistovala, protože  podle zákona všichni lidé byli povinni v aktivním věku pracovat. Vyhýbat se práci znamenalo  podle trestního zákona  „příživnictví“, které se trestalo basou.

U nás, na periferii Prahy bydleli v šedesátých letech, postižení manželé. On, zavalitý chlápek vypadající jak vyhazovač z bordelu, byl nesvéprávný a budil navíc dojmem agresivního člověka. Jeho manželka s ním byla doma a dělala mu opatrovnici. Věk se u nich nedal určit, ale bylo to mezi padesáti až šedesáti lety. Zjevně moc peněz neměli,  až do doby kdy se dostavělo sídliště Novodvorská.

V té době bylo vidět, jak ona každé ráno vyráží na sidliště  a vrací se za dvě hodiny zpátky s naplněnými dvěma taškami různým jídlem a on, již na ní čekal v místním parčíku na lavičce s jedním lahváčem bránické desítky. Snídaně to byla bohatá, obložené chleby, housky, zbytky pečeného masa a někdy i celé kuře. Nestálo jí to ani korunu, všechno jídlo bylo z kontejnerů na odpadky a dokonce by se dalo říct, že čerstvé, protože lidé je tam házeli po ránu, když šli do práce

Asi po dvou měsících, se těsně před zimou na oplocené opuštěné parcele objevila  podivná stavba podobající se domku hlídače, slepičárny, králíkárny a seníku.  Nikdo však nevěděl, komu patří, až na jaře se záhada  vyjasnila. Před boudou stál každý den stůl plný jídla z Novodvorské a na lavici si pochutnávali „postižení manželé  Včelovi“. Postupem času se na parcele  objevila živá kuřata, slepice, kachny, husy, krůty a plná králíkárna.  Tyto hladové krky včetně majitelů, stačily uživit odpadky ze sidliště, ráno a odpoledne, kdy vždy oba „sběratelé“, vozili dva plné pytle. A nemyslete si, že se na stravě pěstitelů něco změnilo. Kdepak, stále s chutí pojídali zbytky jídla s kontajnérů a vypěstované domácí zvířectvo prodávali za dobrý peníz sousedům.

Nad vrátky na parcelu se objevil umělecky vyvedený nápis „Sběrný dvůr“ a majitelce později začali říkat „Včelka Mája“