Adriena - smíšené manželství

Smíšená manželství nejsou dnes nic neobvyklého. Neobvyklé bývají spíše seznamování a námluvy. Také například proto, že polibek má u jiného národa zcela jiný význam.

Seznámil jsem se s ní na dovolené na Korsice. Její kakaová krása mne přitahovala jako magnet a její jméno mi znělo jako rajská hudba. "Adriena", šeptal jsem si pro sebe ve chvílích, kdy jsme nebyli spolu a neustále jsem myslel na to, jak ji dostat někam, kde bychom byli jen my dva a něco, na co se dá lehnout.
To ale nebylo jen tak. Byla totiž strašně cudná a navíc ji v jednom kuse hlídali její bratři, kterých měla snad pět, nebo šest, takže to všechno vypadalo, jako v nějakém romantickém filmu. Já obletoval Adrienu, její bratři obletovali okolo nás a číhali, kdy se k Adrieně jenom přiblížím, až se jim to skutečně vyplatilo.
Bylo to v takové prima místní kavárničce, Adriena mě provokovala svým hlubokým výstřihem na zádech a já jsem ji letmo políbil mezi lopatky. V tom okamžiku u nás stáli tři její bratři a jeden přes druhého mi tvrdili, že jsem jejich sestru zneuctil a že si ji musím okamžitě vzít.
Zpočátku jsem sice jejich mateřštině moc nerozuměl, ale když nám začaly dělat jejich břitvy překladatelky, rychle jsem všechno pochopil a souhlasil jsem. Chlapci mi potom odebrali kreditní karty a doklady, s tím, že všechno zařídí, načež naložili Adrienu do auta a zmizeli.
"No nazdar, říkal jsem si. Člověk si ještě ani neužije a už se musí ženit!" Adriena za to ale stála a já se na svatbu svým způsobem těšil s představou, jak mi budou kamarádi moji exotickou nevěstu závidět.
Druhý den za mnou přišel do hotelu nejstarší Adrienin bratr. Řekl mi, že je vše zařízené, že svatba bude za tři dny v Praze na Staroměstském náměstí, vyrovnal účet mojí kreditkou, dal mi letenku domů, doklady a nějaké drobné na cestu, protože rodina s nevěstou se měla přepravit po vlastní ose, abych nevěstu až do obřadu neviděl, jak je jejich národním zvykem. Nakonec mi ještě ukázal několik ostrých předmětů od firmy Gillete, abych snad neměl zpoždění a odešel.
V den "D" jsem stál ve svatebním obleku s kytkou v ruce po orlojem a očekával jsem příjezd mé budoucí rodiny. A když už jsem si myslel, že si to snad rozmysleli, přihnala se houkající kolona BMW se svatebčany.
Nevěsta byla nádherná a svatba také. Moji noví příbuzní nezapomněli vůbec na nic (na kreditkách byly dvacetileté úspory svobodného mládence). Z radnice jsme jeli do kostela, potvrdit svazek před Bohem, pak následovala bohatá hostina s folklórní muzikou, skvělé svatební dary a vůbec všechno. A já, abych zapadl do rodiny, přijal jsem alespoň příjmení po nevěstě...Lakatoš.