§ 102 - nehanobte politiky ani z legrace

Proč jsem byl zatčen, mi došlo až při soudním přelíčení, uzavřeném pro veřejnost. Státním žalobcem jsem byl totiž obviněn z toho, že jsem veřejně hanobil a pomlouval významného politika tím, že jsem napsal povídku s názvem "Magická slova". Opis této povídky měl státní žalobce v ruce a argumentoval:

Není pravda, že by poškozený chodil k jakési "domině", jak zde obviněný píše. Poškozený byl na návštěvě u této ženy pouze jednou a to ještě z pouhé zvědavosti, přičemž si na žádné pejsky nehráli. Nemohlo u něj tedy dojít k nějaké podvědomé reakci na pouhá slova, natož pak k tomu, aby na tato slova reagoval na nějakém večírku. Ostatně na onom večírku vůbec nebyla "domina", ale její sestra a jak poškozený uvádí, nepošeptala mu do ucha:" Jsi můj poslušný pejsek?", nýbrž se jen zeptala:" Máte už na dnešní noc společnost?" Na to, že se poškozený po těchto slovech nesvlékl, existuje řada svědků, co se večírku zúčastnila, takže je jasné, že si obžalovaný vše vymyslel!"
Nechápal jsem, proč státní žalobce vypráví soudu sexuální příhody nějakého politika a snaží se soudu dokázat, že jsem si povídku vymyslel, když to bylo úplně jasné. Připadalo mi to, jako kdyby dokazoval, že mléko je bílé.
"Co se týče mé povídky "Magická slova", celou jsem si ji vymyslel, abych pobavil čtenáře." Řekl jsem, když jsem dostal slovo a soud se odebral k poradě. Ta trvala asi deset minut a pak jsem vyfasoval dva roky natvrdo za hanobení veřejného činitele, aniž bych věděl proč.
"Buďte rád,že jste nedostal víc. Soud totiž ocenil to, jak jste se přiznal, že jste si vše vymyslel a dal vám nižší hranici trestu. To přiznání se vám bude hodit i při dalších procesech." Řekl mi nakonec můj obhájce a já se ho zeptal: "Při jakých procesech?" "Víte ono se v té vaší povídce poznalo dalších pět politiků a všichni se s vámi chtějí také soudit."
Mříže v mé cele jsem začal pilovat hned druhý den a práce mi šla pěkně od ruky. Když jsem však piloval poslední tyč, nachytal mě náš dozorce a nezbývalo mi, než ho inzultovat, měl-li se můj útěk podařit. On se však nedal a také mi jednu vrazil, až se mi kolem hlavy točilo tisíce hvězdiček. Když jsem se za nějakou chvíli probral, slyšel jsem ještě: "No Láďo, co děláš? Celou noc křičíš ze spaní, pak zase chrápeš, až budíš děti a teď jsi mi dal dokonce pěstí. Kdybych ti to neoplatila, tak se snad ani nevzbudíš!"