Na Židech mne vždy fascinovalo, že mají vizi, že mají čich na nové směry, že je napadne dříve než ostatní, co zítřejší doba bude potřebovat.
Einstein přišel nejdříve se speciální teorií relativity, potom s obecnou teorií relativity a tím položil základy kosmologii. Freud založil psychoanalýzu. To je dostatečně známé. Emmy Noether přispěla k rozvoji abstraktní algebry a teoretické fyziky. Americký matematik Norbert Wiener vydal v roce 1948 knihu „Kybernetika aneb řízení sdělování u živočichů a strojů“ a tím položil základy nového vědního oboru. To bylo v době, kdy počítače, na kterých bylo možné provádět vědecké výpočty, šlo spočítat na prstech jedné ruky. Krom toho na statických úřadech měli pár děrnoštíkových strojů pro vyhodnocování údajů statistických šetření. To bylo vše. A on pochopil, že to má budoucnost, že je třeba se zabývat naukou o informacích. Stalin kybernetiku prohlásil za buržoasní pavědu a v Sovětském svazu se tím nikdo nezabýval. Naproti tomu Stalin pochopil význam německých raket V1 a V2 a silně podpořil rozvoj raketových zbraní. Výsledkem bylo, že za 10 let měl Sovětský svaz rakety s větším doletem, než měly americké rakety, avšak k jejich řízení Sověti neměli dostatečně výkonné počítače. Ty museli získávat pokoutně přes fingované firmy, poněvadž v USA uvalili na vývoz takových počítačů embargo.
V roce 1888 vynalezl Thomas Alva Edison (to byl křesťan) kameru. Představoval si, že bude sloužit k záznamu události kolem nás a bude doplňkem novin. Tedy že se budou vyrábět pořady podobné filmovým týdeníkům, které my starší pamatujeme. Koncem devadesátých let 19. století začali židovští podnikatelé budovat tzv. arkady, což byly herny. Začali je doplňovat biografy. V roce 1900 v New Yorku fungovalo 50 takovýchto biografů, všechny provozovali Židé. Promítaly se krátké snímky. Byly němé, to však nevadilo, většina návštěvníků byli přistěhovalci, kteří měli s angličtinou problémy. Tito podnikatelé však neměli patent na výrobu filmů, což vyřešili tím, že odešli do Kalifornie, kde byla jednoduchá legislativa a tam založili řadu společností pro výrobu filmů, z nichž vynikly: Universal, kterou založil Carl Laemle. Byl desátým ze 13 sourozenců. Marcus Loew, syn chudého přistěhovalce, založil společnost Metro-Goldwin-Mayer. William Fox se narodil v Maďarsku v rodině s 12 dětmi. Ta se přestěhovala do Ameriky. Do 11 let chodil do školy, pak se živil prací vlastních rukou. Louis B. Mayer se narodil v Rusku. Po přesídlení do Ameriky začal v osmi letech pracovat, ve 22 letech vlastnil síť kin, ve 30 letech natočil dlouhometrážní film pro dospělé Zrození národa. Tak by se dalo pokračovat. Všechno byli Židé. Nikoho jiného nenapadlo, že z natáčení filmů by mohl být jednou dobrý byznys.
V 19. století židovští podnikatelé začali budovat v Jižní Africe těžební průmysl. Afrika tenkrát byla ještě málo probádaná a špatně přístupná, nikoho jiného to nenapadlo. Diamantové doly, které tehdy začali budovat, dodnes vynášejí.
David Sarnoff založil r. 1926 první rozhlasovou síť National Broadcasting System.
Kdybych více rozuměl hudbě, rozepsal bych se o přínosu židovských hudebních skladatelů. Jacques Offenbach posunul operu na vyšší úroveň. Znalec hudby by uvedl, čím přispěl Johann Strauss (jeho otec měl hospodu a nechal se pokřtít) nebo Darius Milhaud. Židovský skladatel Kurt Weil napsal hudbu pro Brechtovu Žebráckou operu a ta během roku 1928 dosáhla 4000 repríz. Arnold Schönberg zavedl dodekafonii.
Bratři Anton a Nikolaj Rubinsteinové, jejichž rodiče se nechali pokřtít, vedli hudební školy v Petrohradě a v Moskvě a významně přispěli k rozvoji ruské hudby v 19. století.
Američtí hudební skladatele židovského původu od George Gerschwina po Leonarda Bernsteina měli významný přínos k vývoji muzikálu.
Když jsem četl knihu Franze Werfela Čtyřicet dnů (poprvé vyšla 1933), měl jsem jasný pocit, že autor vytušil hrozbu holocaustu. U Procesu Franze Kafky jsem jasně cítil předpověď politických procesů 50. let. Oba autoři byli Židé z Prahy. Nedávno jsem byl na přednášce Fedora Gála. Z jeho úst zaznělo, že tísnivá atmosféry v románech některých židovských spisovatelů (nestačil jsem si je zapamatovat) ve 20. a 30. letech minulého století předjímala budoucí události. Pak dodal, že v dnešních románech cítí něco podobného. Snad se mýlí.
