My starší ji známe pod jménem Nová huť Klementa Gottwalda. Ti ještě starší ji znali pod jménem Jižní závod, který jí dali Němci, kteří ji začali stavět během 2SV.
Původně Němci chtěli mít za 2SV výrobu hlavních zbraní v Německu. Když však Spojenci bombardováním ničili Porúří a další průmyslové oblasti Německa, změnil Hitler názor a výrobu zbraní začali přenášet do oblastí, které byly mimo dolet spojeneckých bombardérů. Byla to hlavně průmyslová oblast Slezska a Ostrava, jejíž jedna část leží ve Slezsku a druhá na Moravě. V Ostravě to byly především Vítkovické železárny. Rozšířili jednu z tehdejších kováren a zavedli výrobu torpéd, mostárnu předělali na závod pro výrobu tanků Panther… atd. Vzpomínám si, když jsem tam jako mladý nastoupil, že tam byl ještě protlačovací lis, na kterém se kdysi dělali pláště torpéd. Jelikož se nenašla žádná vhodná práce, byl lis někdy kolem roku 1980 demontován. Taky jsem slyšel od starých metalurgů vyprávět, že když dělali ocel na ojnice pro motory tanků, nedali do ní mangan, ale dusík. Taková ocel má zpočátku dobré vlastnosti, pak však začne křehnout, odborně se to nazývá stárnutí oceli, které je způsobeno tvorbou nitridů. Když není přítomný mangan, který má vyšší afinitu k dusíku, vzniká po nějaké době nitrid železa, který způsobuje křehkost. Ke zkřehnutí ojnic tedy došlo, až když byly tanky nasazené na frontě. V popisu bitvy u Kurska jsem se dočetl, že polovina Pantherů, které byly vyřazené z boje, byla vyřazena kvůli technické závadě. O jaké závady šlo, to jsem se však nedočetl.
Němci však brzy došli k závěru, že není možné dále rozšiřovat Vítkovické železárny, protože kolem je jiná zástavba, a začali stavět Jižní závod. Spojenci o přesunu výroby zbraní do Slezska a do Ostravy samozřejmě věděli, teprve po obsazení Itálie došli k závěru, že je možné příslušnou oblast bombardovat z letišť v severní Itálii. Mělo to však jeden háček: Alpy. Pro jejich přelet bylo třeba, aby nad nimi nebyly mraky. A to nebylo příliš často. A 29. srpna 1944 došlo i k masivnímu bombardování ostravských firem, i firem v Bohumíně a okolí. Jelikož přesnost zaměřování byla tenkrát nízká, padaly bomby i na obytné čtvrti. Bylo 540 mrtvých a pak následovala další bombardování.
Po skončení války se uváděly do provozu poškozené provozy a pak přišla železná koncepce a padlo rozhodnutí, že se dostaví Jižní závod. Samozřejmě se nepřipomínalo, že jde o dokončení německého projektu. Nazvalo se to Nová huť Klementa Gottwalda a označilo se to jako stavba socializmu. Postupně byly uváděny do provozu jednotlivé vysoké pece. Jednu novou vysokou pec měl 1. máje 1954 slavnostně zapálit prezident A. Zápotocký. Pec však nestihli dostavět. Nějak to nakašírovali, na nístěj dali dřevo a prezident pec před kamerami, které to snímaly pro filmový týdeník, slavnostně zapálil. Pak oheň uhasili a pec dokončili. Tato historka se dlouho se v Ostravě tradovala. Až jsem se setkal s jedním papalášem, který mně řekl, že po tom slavnostním zapálení jim prezident vynadal. Zápotocký by totiž z Kladna a poznal, že pec není dostavěná.
Po roce 89 se NHKG přejmenovala. Někteří tehdy navrhovali přejmenovat ji na Novou Huť Karla Gotta a mohla by zůstat zkratka. Návrh neprošel a jmenovala se jen Nová huť. Pak ji koupil indický velkopodnikatel Mittal a jmenovala se po něm. Mittal kupoval další hutě a narazil, i EU se brání vzniku monopolů. Vyřešil to tak, že podnik rozdělil na huť a energetiku. Huť prodal dalšímu Indovi jménem Sandžív Gupta, který pochází ze stejného místa, a podle některých to jsou dokonce bratranci. Energetiku si ponechal Mittal a firmu nazval TAMEH Czech. V poslední době se firma Liberty dostala do platební neschopnosti. Dluží hlavně firmě TAMEH za dodávky energií. Byla odpojena od dodávek energie a většina provozů stojí.
Ptal jsem se nezávisle na sobě dvou pracovníků Třineckých železáren, proč Liberty krachuje a proč Třinecké železárny prosperují. Oba mi odpověděli stejně: „Průměrný měsíční plat v Liberty je o 6000 Kč vyšší než v TZ.“ Pak jsem se ještě dozvěděl, že ani oni nemají perspektivu jistou: Nemají mladé pracovníky, vše je na bedrech pracovníků nad 50 let. Ptal jsem se i pracovníků z Liberty, mnozí jsou už více než dva měsíce doma, jak vidí budoucnost. Zdá se, že převládá mírný optimizmus. Alespoň část hutě by se měla zachránit. V tisku se obnovují zprávy, kdy bude asi zapálena první vysoká pec. Taky je možná varianta, že vysoké pece se zruší a ocel se bude dělat pouze ze šrotu.
Já jsem se sice celý život tím železem živil. (Aby to někdo nepochopil špatně: Vydělával jsem si na živobytí prací související s výrobou železa.) Přesto vidím situaci realisticky: výroba železa je u nás málo rentabilní. Rudu i koks dovážíme, máme drahou energii, pokud lidé žádají průměrné platy, je to s rentabilitou na hraně. Podobně je tomu i v západní Evropě. V Německu v 90. letech rušili mnohé hutní provozy, protože ocel z Ukrajiny či Ruska byla levnější. Německá vláda „podržela“ před zavřením válcovnu kolejnic, protože považoval za chybu, aby Německo bylo závislé na kolejnicích z východu. My si něco takového nemůžeme dovolit, důležitější je, abychom si pomocí dotací udrželi doma část výroby potravin. To chápu. V krajním případě se nějakou dobu bez železa obejdeme.
