Historie zpracování kovů 6. Nástroje

Jak jsem již uvedl, kolem r. 1000 př. Kr. se značně rozšířilo používání kovových nástrojů. Šlo jednak o nástroje potřebné k obdělávání zemědělské půdy a jednak se objevovaly nástroje přizpůsobené potřebám různých řemeslníků.

Nejrozšířenějším nástrojem bylo kladívko. Vyrábělo se a stále se vyrábí v různých velikostech a tvarech. Používali ho kováři, kameníci, truhláři a členové mnohých dalších profesí až po soudce, kteří si ještě dnes kladívkem zjednávají ticho v sále. Zajímavé je, že kladívko si udrželo pozici nejrozšířenějšího nástroje až do konce 20. století, tedy po dobu 3000 let. Pak ho počítače odsunuly na druhé místo.

Dalším rozšířeným nástrojem je sekera. Všimněme si vývoje výroby tohoto nástroje. Prvé sekery vznikly zřejmě tak, že na dřevěný hák, který používali první zemědělci ke kypření půdy, připevnili čepel tak, že ji omotali lýkem nebo jinými vlákny.

Později v horní části sekery udělali dutinu, upevnění k násadě tvaru háku bylo snadnější.

Tyto sekery se vyráběly jednoduchým postupem ohýbání plochého předkovku, je to vidět na sekeře zcela vlevo..

Teprve později se objevily sekery s objímkou pro jednoduchou násadu, které se postupně zdokonalovaly a pak zcela převládly. Kovaly se většinou s využitím kovářského svařování. Postup kování kvalitní sekery je níže.

Sekyry podobného typu se nejvíce uplatnily při kácení lesů při osidlování Ameriky, proto se jim říká americké. Ostří se během použití samy, měkčí ocel na bočním povrchu se rychleji odírá. Před léty mně jeden kovář vykoval stejně kvalitní sekeru tak, že vrstvu z tvrdé oceli na počátku kování navařil do místa budoucího ostří obloukem.

Ještě se podívejme na historii výroby vidlí.

 Pocházejí z 1. stol. př. Kr. a byly nalezeny v blízkost Lince v Rakousku. Při jejich výrobě byla použita technologie spojování vrstev z ocelí různé tvrdosti, tedy stejný postup, který požívali při kování kvalitních mečů. Takto vykovali dva díly a spojili je nýtem. Šlo o velmi kvalitní vidle. Mnohem později se vidle začaly kovat takto:

Kvalita se dosáhne tak, že se použije ocel s 0,6% uhlíku (ta se používá na většinu nástrojů) a tepelně se zpracovává tak, aby vidle měly bainitickou strukturu. Pak se neohnou ani nezlomí, i když je přejede traktor. Dneska v železářství dostanete také vidle vyrobené svařováním. Jejich výroba je produktivnější, ale musí se použít ocel s nižším obsahem uhlíku, aby bylo možné jednotlivé díly svařit. Takové vidle se mohou ohnout a mají nižší životnost.

Ještě před sto léty se v některých odlehlých oblastech používaly i dřevěné vidle.

Největší koncentrace kovářů vyrábějících nástroje, o které jsem kdy slyšel, byl Medzev na východní straně slovenského Rudohoří. Už ve 13. století tam uherský král přivedl německé řemeslníky, kteří tuto výrobu zavedli. Údolím protéká řeka Bodva, na ní postupně vzniklo 109 hamrů poháněných vodními koly. U nich bylo celkem 198 výhní. Říkalo se tehdy, že je to nejdelší kovárna na světě. Ty hamry byly podél řeky v délce větší než 10 km.  Výroba tam prý ještě běžela v 60. letech minulého století. Jen pro srovnání: Za První republiky, kdy ještě kováři pracující ve velkých podnicích používali výhně, v automobilce Tatra v Kopřivnici měli v provozu 16 výhní. V tom Medzevu si ekonomiku vylepšovali tak, že pro výrobu nástrojů používali vyřazené kolejnice. Kolejnice se dělají rovněž z oceli obsahující 0,6%, čím vyšší obsah uhlíku, tím lepší otěruvzdornost. Nad 0,6 % se už nemůže jít, hrozil by lom. (U některých nástrojů, například nůžek, jehel či některých nožů se používají oceli s vyšším obsahem uhlíku, tyto nástroje se však nenamáhají na ohyb.)

Když už jsem se dostal do současnosti, pak dodám, že dnes na světě pracují stovky výzkumníků na zvýšení životnosti jedné skupiny nástrojů. A to jsou nástroje, na kterých se za studena lisují díly pro auta nebo nástroje, na kterých se za tepla kovou součástky podvozků, ojnice, klikové hřídele, polotovary ozubených kol, kulové čepy a mnohé další. Když jsem začínal, udělali na jedné soupravě nástrojů s bídou 3000 kusů a nástroje byly opotřebené. Dneska stihnou udělat několikanásobek a stále nejsou spokojeni. Představitelé amerických automobilek před několika lety neskromně prohlásili, že by chtěli nástroje, na kterých udělají půl milionů kusů.