Důležitá konference byla v Locarnu.Delegace Československa a Polska. Jejich zástupci neměli právo se účastnit jednání, která se jich týkala jak všeobecně, tedy jednání o otázkách vstupu Německa do Společnosti národů a odzbrojení, tak i bezprostředně, tedy jednání o francouzských garancích a arbitrážních smlouvách, a byli odkázáni na rozpravy neoficiální. Beneš čekání na den pozvání nevydržel a již ve středu 7. října byl v Locarnu. Jednal mimo probíhající jednání k tomu nebyl nikdy vpuštěn. Do Prahy posílal depeše plné optimismu, jak se mu daří jednání a jak jej mají všichni mají rádi a ve finále vyjednal velké nic. Pouze k podpisu závěrečného ujednání byl s Polskem pozván a Locarnská konference byla porážka československé diplomacie. V září 1926 tedy za významného přispění ministra Beneše bylo Německo přijato za člena Společnosti národů a Beneš německému delegátu uvolnil místo Po konferenci v Locarnu nemělo Československo mezinárodně uznané hranice . Beneš se spokojil s tím, že případné spory hraniční rozhodne arbitráž ve složení Francie V Británie a Itálie. Ve svém celku Locarnské dohody byly, řečeno slovy Henryho Kissingera, „začátkem konce versailleského mezinárodního pořádku. V době krize před Mnichovem Beneš svým příkazy udělal v pohraničí naše četnictvo bezzubé. Zakazoval jim zasahovat, vyzýval je k tomu, že nemají provokovat, za všech okolností zachovat, klid. Podporovat někoho žvaněním to umí každý, ale podpořit je finančně to ne, to by si mohlo Německo špatně vyložit. To, že SPD dostává miliony z Německa a pro peníze si chodí na velvyslanectví Německa to věděl. Měl tato hlášení na stole. Jeho reakce nezasahovat , neprovokovat Německo. Místo toho, aby si dupnul a ukázal, kdo je pánem v pohraničí to ne. Henleinovci věděli, že je slaboch a mistrně toho využívali.

Dne 15. září 1938 Beneš tajně vyslal do Paříže svého osobního emisara – ministra sociálních věcí v Hodžově vládě Jaromíra Nečase s nabídkou, že Československo je ochotno postoupit území čtyř až šesti tisíc čtverečních kilometrů asi s půl druhým až dvěma miliony obyvatel. Proč to Beneš udělal??? Snažil se vyhnout válce s Německem nikoliv kvůli porážce, ale proto, že ani čs. vítězství nedávalo záruku, že republika bude obnovena v původních hranicích. Podle Beneše bude lepší, když se to (tj. ztráta území) stane bez války. Zvlášť nastane-li situace tak, že za ni bude možné svalit odpovědnost na cizí vlády. V memorandum pro ministra Nečase prezident psal “ Je nebezpečí, že ve chvíli, kdy připustíme princip, nakonec oni ustoupí Hitlerovi a dají všecko. “ Tedy místo čtyř až šesti tisíc kilometrů čtverečních veškerá území, na kterých žije více jak 50 procent německého obyvatelstva

Nejsem benešovým příznivcem, už kvůli svému původu. Musí se ale nechat, že dosáhl maximma možného. To, že obětoval Podkarpatskou Rus (stejně by s ní byly jen problémy) a daroval zem komunistům, bylo nevyhnutelné. Dlouhodobým cílem bylo především zachovat český národ jako dominantní a posléze jediný živel na našem území. Toho dosáhl.

Prave ta ceska dominance, nekdy (snad i casto) prosazovana i bezohledne, byla hlavni pricinou zaniku Ceskoslovenske republiky! Nerikam, ze se tak stalo "zasluhou" E. Benese, svuj podil na tom ale mel. Neni nahodou, ze mnohanarodni staty kde byl jeden z narodu dominantni (SSSR-Rusi, Jugoslavie-Srbi, Ceskoslovensko-Cesi} vsecky zanikly!

Jen vzajemnost a pocit soudruznosti muze zarucit zdrave souzii. To CSR, uz od roku 1918 zanedbala. Nevim jaky na tom mel podil E. Benes jako ministr zahranici, je to vec nazoru.

Já vím, jak se vyjadřovali o Benešovi ti, pro které E.B. byl prezidentem ČSR. Rozhodně na něj neplivali. Tuto ,,výsadu" si ponechali komunisté

Plivali na něho i mnozí další. Rekordmanem v tomto směru je bloger Jan-Berwid Buquoy.

Zasloužená karma za solidní rozbor.

Nejvetsim zlocinem narodniho socialisty (zkrac. nemecky nacisty) Benese byly jeho bolsevicke povalecne dekrety, na zaklade kterych se beztrestne vrazdili deti, zeny a stari lide. Doslo k bezprecedentnim etnickym cistkam a znarodneni bank a firem. Za tyto zlociny proti lidskosti mel byt souzen mezinarodnim tribunalem v Haagu. Tomu unikl svou smrti, ale to jeste stacil predat moc ve state bolsevickym komunistum.

Na tomto nesmyslném posuzování tehdejších činů dnešníma očima shořel už Schwarzenberg proti Zemanovi. V Haagu by museli hnít politici celého světa minimálně někam do 80. let 20. století.

Celé je to vlastně "jen" generační aktualizace a objevení, a do toho "propsání" doby a jejich reality, ve které se rodilo z ničeho naše vědomí a realita daného jedince a jeho generace. Zde platí zákon, zákon, který říká, kdo se zde narodí, tak nemá dnešní stav vědomí, nemá žádné a musí si jej v určité posloupnosti vytvořit a tím pádem jít dávno vyšlapanou cestou, objevuje pro sebe onu Ameriku. Proto se i dějiny stále dokola opakují, neboť se zde stále dokola tvoří zde jen několik archetypů vědomí realit u lidí a jejich realita a chování. Dnes je to začarovaný kruh civilizačního člověka.

Jinak, problém spíše vnímán v ztrátě osobností, lidí, společenských tříd, v době okupace a 1. genocidy společnosti, kde vojenská, intelektuální, duchovní, občanská elita společnosti, končila v koncentrácích, byla systematicky likvidována wehrmachtem, a nakonec zde bylo stanné právo a denně popravy lidí. Kolik lidí osobností navíc emigrovalo.

Pak tu byla pozice prezidenta Beneše ve velké Británii, a cesta k uznání jeho vlády a pozice zde a oduznání Mnichovské dohody. To jej taky ovlivňovalo a taktéž formování druhé fronty v SSSR, Košický program a ... pak vliv Stalina na uspořádání nové Evropy.

Po válce zde chyběly osobnosti, které by udržely pozici a směrování prezidenta Beneše v kurzu demokratické země a případně převzaly kormidlo naší republiky.

Spíše je to jen o přehledu stavu našich vědomí a co je formovalo a jaký archetyp vlastně jsou. Minulost je jednou provždy daná ... .

není pravda, že Masaryk s Benešem rozbili Rakousko-Uhersko. To by se rozpadlo i bez nich. Jako důkaz tohoto tvrzení lze nahlédnout do rakouského kalendáře svátků, a svátek republiky tam slaví 26. října. Toho dne se Říšská rada (v omezeném složení, snad pouze rakouští poslanci) rozhodla, že Rakousko bude republikou, a v té republice už se nepočítalo s českými, polskými, slovenskými, maďarskými, italskými nebo chorvatskými zeměmi. Český 28. říjen byl už pouhým vyrážením otevřených dveří, asi aby měli potomci co slavit

Masaryk s Benešem na tom rozbití intenzivně pracovali.

Eduard Beneš byl hodně kontroversní osobou. A proto mi od sociálních demokratů vadí, že prosadili zákon: "Eduard Beneš se zasloužil o stát!"

Více si cením Háchy, který se pro národ doslova obětoval!

Naprostý souhlas, na tom zákonů je komické, že nedefinuje, o který stát se vlastně Beneš zasloužil. O první republiku? O protektorát? O druhou republiku? O Československou socialistickou republiku?

O ten zákon se dost zasazoval, pokud se nepletu, i Václav Klaus, což mluví za vše.