Tento příběh mi vyprávěl někdy v 70. letech minulého století pan K., pamětník První republiky. Jak jsem koupil, tak prodávám.
Ostravská policie měla za První republiky vyčleněného jednoho nebo možná i více lidí na boj proti komunistům. Potíž byla v tom, že tito policisté mohli jednat pouze v mezích zákona, i tak se jim občas něco podařilo. Jednou komunisté v Ostravě pořádali jakýsi tábor lidu, projev měl na něm přednést nějaký poslanec, který měl přijet z Prahy. Jelikož policie znala jeho zvyky, nasadili na něho očko. Když očko přišlo a ohlásilo, že soudruh poslanec se ubytoval v hotelu a pak šel do nočního podniku horšího jména, policie do toho podniku poslala šťáru. A sebrali všechny prostitutky i jejich zákazníky. Dali je do policejních cel. Jeden sice vykřikoval, že jeho nemohou zatknout a ukazoval nějaký průkaz, policajt se však na něho obořil: „Kdo ví, kdes to ukrad. Mazej dovnitř!“ a nacpal ho do cely. Druhý den si jednoho po druhém předvolával policejní úředník. Soudruh poslanec se domáhal, aby šel přednostně, nevyhověli mu, jde to podle čísel cel. Na řadu přišel, až když tábor lidu končil. „Pane poslanče, velice se omlouvám, netušili jsme…“ a úředník ho vedl k vyšší šarži. U něho následovala další omluva a nakonec nabídka: „Abychom tento přehmat odčinili, nabízíme vám zveřejnění omluvy v novinách…“ – „Pane komisaři, nechte těch šaškáren, oba víme svoje.“ Utnul omluvy soudruh poslanec a poroučel se. Zašel si do hotelu pro zavazadlo a nejbližším rychlíkem se vrátil do Prahy.
Ten policajt, který měl za Prvé republiky v Ostravě na starosti boj proti komunistům, myslím se jmenoval Kohoutek, ale tím si už nejsem jist, se za války přestěhoval do Prahy a shodou okolností po válce působil při přípravě procesu s druhým centrem. A tady zjistil, že nemusí hledět na zákony, že klidně může dát Slánskému nebo jinému zatčenému pohlavárovi po hubě a prý toho dost využíval a shladil si na nich svou žáhu, když za První republiky s nimi musel jednat korektně.
I takové kotrmelce občas přináší život.
