Zvýšení DPH ovlivní negativně celé sektory ekonomiky

Na první pohled to vypadá, že vláda dospěla k názoru, že pokud je zajištěna většina v parlamentu, lze s daněmi dělat cokoli. Existuje však jeden zajímavý jev – daně mají tendenci vyhánět daňové výnosy z okruhu své působnosti. Jinými slovy řečeno – zvednete-li daně nad určitý práh citlivosti, hledají daňoví poplatníci všechny možné cesty, jak těmto daním uniknout. Což ve světě s otevřenými hranicemi lze poměrně snadno.

Již dnes jsou ty výnosově nejlukrativnější firmy (nebo jejich mateřské společnosti) registrovány z daňových důvodů v zemích daním  přátelských (nemusí jít jen o tzv. daňové ráje, ale například i Nizozemí, Lucembursko atd.). Výnos z daní z příjmu je tak u firem velmi omezen. Návrhy levice řešit deficit právě touto cestou jsou tedy nereálné. Paradoxně po snížení příjmových daní před pěti léty jejich výnos právě vzrostl. Firmy přestaly evidentně část svých příjmů přesouvat ke zdanění za hranice. Celkem správně tedy současná vláda tyto daně zvyšovat odmítá. Místo logické varianty přizpůsobení výdajů dostupným příjmům se však zrodil nápad na zvýšení daní spotřebních a DPH.

Zvýšení spotřební daně před dvěma lety a její dopad na cenu benzínu a nafty by mohly být samy o sobě dostatečně varovným signálem. Ty tam jsou doby, kdy jezdili Rakušané a Němci tankovat do ČR, dnes se tankovací turistika vyplatí obráceně Čechům. Samozřejmě, efekt je nulován nutností jezdit dost velkou vzdálenost. Výpadek daně je však způsoben hlavně tím, že řidiči projíždějících kamionů v Česku netankují ani náhodou. Poničí naše cesty, vypustí emise do ovzduší a natankují na Slovensku, kde si ministr financí mne ruce. K tomu lze přičíst naše cestující občany, kteří už dnes nedojíždějí s prázdnou nádrží k vytoužené domácí hranici, ale naopak před přechodem tankují plnou. Sečteno a podtrženo, přes vyšší sazbu daně, zůstal daňový výnos nezměněn. Negativní dopad způsobený nižšími příjmy (a tím i daní z příjmu) čerpadlářů, úbytkem pracovních míst na benzínkách a obecně dopadem do životní úrovně obyvatel ČR díky zvýšeným výdajům na pohonné hmoty lze asi těžko vyčíslit. Obráceně však platí, že nám zde mohlo s nižší sazbou zůstat stejné množství daní při nižší ceně benzínu a nafty, a tím i vyšším zůstatku disponibilního příjmu obyvatel ČR.

Obdobně bude fungovat zvýšená sazba DPH. K výpadku jejího očekávaného výnosu dojde zvýšenými nákupy spotřebního zboží za hranicemi ČR a uskrovněním spotřeby. To však není to nejhorší, za hranice asi nepojede pro rohlíky každý. Efektivně však zbude obyvatelům ČR méně peněz na jiné výdaje a hlavně postižena budou celá odvětví. Poměrně tvrdou ránu dostane stavebnictví, jehož výkony pro obyvatele o 10% podraží. Při zanedbaností našeho bytového fondu a stále velkém rozdílu vzhledu českých měst a obcí v porovnání například s Rakouskem dost na pováženou. Jistě není bez příčiny, že řada evropských zemí má DPH minimálně na opravy a rekonstrukce v co nejnižší sazbě. Tento dopad se dále zřetězí vyšší nezaměstnaností ve stavebnictví a poklesem investic, příjmů a tvorby zisku v tomto odvětví vůbec. Velkofirmy si jistě nějak díky státním zakázkám poradí, ale na malé firmy a party řemeslníků žijící ze zateplování, výměny oken atd. to může mít účinek opravdu devastující. Dalším postiženým odvětvím bude turistický ruch, zejména hotely a restaurace. Toto odvětví čelí mocné konkurenci sousedních zemí, všech s nižší sazbou přidané hodnoty. Dovolená na Slovensku,  v Rakousku a Německu bude najednou podstatně konkurenceschopnější a turistika se poklesu prostě neubrání. Opět s doprovodným efektem na zaměstnanost, příjmové daně atd. Dalo by se tak pokračovat dalšími příklady, kdy nejde jen o DPH samo o sobě, ale o další řetězové důsledky na chování spotřebitelů a konkurenceschopnost ČR (knihy, kultura apod.).

Nutnost reformy důchodového systému je evidentní. Nezazněla však jediná analýza, jak se dopady DPH promítnou do života řadových obyvatel ČR. Kalkulace na základě spotřebního koše nelze vůbec analýzami nazývat, to je jenom velmi jednoduchá matematika. Od ekonomů (za které se snad ekonomičtí ministři považují) bychom však měli očekávat daleko více. Například plnění volebního slibu nezvyšování daní, odpovědnost vůči voličům a tvorbu prostředí, které nebude pouze matematicky žonglovat s rozpočtovými položkami, ale brát v potaz také životní úroveň obyvatel ČR a vytváření podmínek pro její růst.