Účelem semaforů je udržet co nejdéle auta ve městě?

Kromě kruhových objezdů začíná v posledních několika letech rychle přibývat i světelných křižovatek. Ta epidemie je raketová a vrabci na střeše si cvrlikají o lobingu dodavatelských firem, které vylepšení jedné křižovatky za druhou ochotně prosazují.

Bodejť by ne, ona tato dodavatelům libá opatření spolykají ročně stovky milionů. Výsledek je pak takový, že když jedete v Praze z Budějovické dolů do Nuslí, potkáte na 2 km 11 semaforů! Přitom projet více jak dva po sobě se vám stoprocentně nepodaří! Desítky kouřících aut tak stojí před červenou a dívají se na prázdnou vedlejší ulici či přechod pro chodce, kde se nic neděje. Proč se většinou tato světla nevypínají ani večer či o svátcích, je naprostou záhadou. Přínos pro blaho obyvatel měst je tak nezanedbatelný – několikanásobně vyšší množství zplodin, než by bylo nutné. O ztraceném čase řidičů a zbytečně spálených litrech pohonných hmot ani nemluvě.

Postižen je i český venkov. Zastupitelé například zdůvodnili v jednom menším městě vybudování zbytečné světelné křižovatky tím, že je třeba, aby si místní řidiči na semafory zvykli.  Situace je však markantně viditelná zejména v Praze. Zde se v posledních 5 letech počet semaforů opravdu mnohde zdvojnásobil. Situace podobná mnou uváděnému případu je na řadě dalších úseků, například Vršovická – Vinohradská atd. Jednoho dne cestu zúží, rozkopou a za pár dnů vyroste semafor na místě, kde předtím auta bez problémů projížděla. Následně se zde tvoří permanentní kolona, nad kterou se vznáší obláček lokálního smogu.

Zarytí nepřátelé motorismu možná namítnou, že tam ta auta přece jezdit nemusí, ať všichni začnou chodit pěšky nebo MHD. Jenže ta auta tam z různých důvodů prostě jsou a sedí v nich občané a daňoví poplatníci, kteří snad mají také právo v mezích zákona na svobodný pohyb. Nehledě na to, že výsledkem semaforové mánie je znečištění životního prostředí nás všech, motoristů i chodců.

Příčina semaforového aktivismu je asi vícevrstvá. Lze za tím tušit tlak dodavatelů, fondy Evropské unie, aktivismus zastupitelů, kteří chtějí občany stůj co stůj před čímsi chránit v naději, že toto bude v příštích volbách oceněno. Vše ovšem ústí v ranní paralýzu dopravy na městských dopravních tepnách. To přináší mnohdy další zákazy a omezení provozu, což oblast problémového průjezdu dále rozšiřuje. Občas vše akcelerují moudrá územní rozhodnutí, která povolí vestavět do frekventované křižovatky klidně dva obchodní domy, samozřejmě se semafory umožňujícími „pohodlný“ vjezd a výjezd, takže je špunt přímo dokonalý. Za posledních pět let lze v Praze odhadovat minimálně dvojnásobné zhoršení průjezdnosti právě díky těmto iniciativám.

Motoristé a občané určitě nejsou „od přírody“ nepřáteli. Mnoho z nás je v roli obou těchto skupin. Aktivní plánovači však generují velmi často „zlepšení“ dopravy, která ztrpčují život oběma.