U Kodaně se bojuje….za co vlastně?

Když tak člověk pozoruje leadera největší světové velmoci včera bojujícího za dotace pro automobilový průmysl a dnes proti globálnímu oteplování a emisím, neví jestli se smát nebo plakat. Argumentuje se, že ta nová auta jsou ekologičtější, ale kolik těch starých bylo skutečně sešrotováno? Neskončily náhodou zrovna v rozvojových zemích? A Američané si za ekologické dotace kupují nové elektrické golfové vozíky! Kolik škodlivin obsahují jejich baterie, kolik stromů bylo pokáceno, mokřin vysušeno, pahorků srovnáno a naopak pouští zavlažováno, aby bylo kde ten golf hrát?

To přece nemohou ty světové veličiny myslet vážně! Nedávno se bili za šrotovné a dotace pro výrobce jednoho z největších zdrojů znečištění, nyní budou poučovat Indy a Číňany, že oni autem na víkend nesmějí a mají chránit životní prostředí. Bída kodaňských jednání je zřejmá naprosto každému, a proto se usilovně rozdávají mávátka a notové party, aby veřejnost pěla, že císařovy nové šaty jsou samá krása. Paradoxně tu pohádku napsal jeden dánský vypravěč už před více než stovkou let, že by symbolika a nevídané vizionářství?

Člověk totiž přírodu nezadržitelně devastuje, ale hlavní problém není v nadměrných emisích CO2, popílku či dalších sajrajtů. Hlavní problém je v počtu lidí. Je mi líto pánové, ale pokud chcete zachránit přírodu, musíte zlikvidovat nebo kulantněji řečeno zredukovat lidskou civilizaci. Platit výpalné rozvojovým zemím je jenom další globální nesmysl. Oni prostě budou znečišťovat více, protože jsou na vzestupu a jejich spotřeba poroste. V Peru dnes nemá většina domů v Andách ani komín a zase takové vedro tam není. Jednou tam samozřejmě také začnou topit, jezdit autem a kupovat si všechny ty nesmysly, kterými plníme své domy my. Jak jim to chceme zakázat? Za naše peníze si možná koupí auto s katalyzátorem, ale stejně žádný růst emisí nemáme šanci zastavit. Ale to není to nejhorší, začnou také asfaltovat.

Pokud se proletíte po naší Zemičce, uhodí vás to neodvratně do očí. Všude se betonuje, staví, kácí a vysušuje. Deštné pralesy jsou historií, pouště jsou protkány dálnicemi, opuštěnými doly a vrty, pobřeží moře vybetonováno hotely, přístavními moly a nábřežími. Díky moderní lékařské péči rapidně klesla dětská úmrtnost v rozvojových zemích při zachování míry porodnosti. Raketově rostoucí populace v tomto světě vede samozřejmě ke všem výše uvedeným jevům. Má právo ať už Evropa nebo Amerika tyto země poučovat a nutit je do nesmyslných limitů?

Takové Turecko mělo po první světové válce stejně obyvatel jako Československo, dnes je jich desetkrát tolik a zítra? Obdobně je tomu ve Východní Asii a Jižní Americe. Také jsem si myslel, že v Brazilii najdu nekonečné pralesy, v Kalifornii nekonečné pouště. Pravda je, že stěží snad kromě Antarktidy urazíte někde 10 km, aniž byste nenarazili na stopu civilizace. O žádné přírodě bych dnes už ani nemluvil. Ekosystémy kolem nás jsou nyní již absolutně umělé a brzy je budeme sledovat jen v akváriích a zahrádkách.

S přírodou je to jako s naším státní rozpočtem. Všichni vědí, že to tak dál nejde, ale nikdo s tím nechce nic dělat. Chybí motivace. A tak budeme zavádět dodatečné daně, transferovat, uplácet. Jenom tu spotřebu se nám nějak omezovat nechce, pěšky chodit nebudeme a létání za exotickými dovolenými napříč planetou si také neodpustíme. Když totiž začnu u sebe, budu trpět, ale v celku to nebude ani vidět a ještě to někdo zneužije. Jediná účinná cesta by byla začít s redukcí porodnosti a zmrazením růstu. Ukažte mi ale vládu, která by s takovým programem předstoupila před voliče.