Školné – čím dříve, tím lépe

O školném už toho bylo napsáno hodně. Navzdory populistům je jeho pozitivní vliv na dostupnost vzdělání možno považovat za prokázaný. O čem se tolik nemluví, je vliv školného na chování vysokých škol, a ten je rovněž pozoruhodný.

Možná je v tom i zakopaný pes a důvod, proč ne všechny vysoké školy zavedení školného vítají. Platba školného totiž mění vztah škola – student zásadním způsobem na vztah zákazník – dodavatel. A to je něco, na co by si upřímně řečeno řada našich vysokých škol těžce zvykala. Uvedu příklad z vlastní zkušenosti.

Jeden mladý muž se rozhodl studovat vysokou školu ve Velké Británii. Zde je školné i přes vládu labouristů, tj. strany, se kterou se cítí naše soc. demokracie pokrevně spřízněnou, naprostou samozřejmostí. Překvapení začíná ale už u přijímacího řízení. To probíhá přes centrální webový server, kde si přehledně vyberete obor, školu a místo studia, podáte elektronicky přihlášku a za to vše zaplatíte poplatek podstatně nižší, než u nás. Za jednu přihlášku 7, do 3 přihlášek 15 liber. Pro srovnání u nás se platí za každou přihlášku na VŠ minimálně 500 Kč, elektronicky nezaplatíte téměř nikde. Informace o přijímacím řízení jsou na řadě českých VŠ chaoticky nastrkány po různých zákoutích jejich webů a řada z nich prezentuje danou školu takovým způsobem, že je zájemce od studia spíše odpuzován. Nějaké centrální přihlašovací místo? Utopie, vždyť u nás máme akademickou svobodu! A to nemluvím ani o tom, že v Británii k přijetí na VŠ dochází bez přijímaček na základě celostátně uznávaných výsledků ze střední školy (státní maturita je u nás důvodem málem k revoluci).

Co se týče školného, existuje celá řada stipendií a také pro studenta z ČR je možné dosáhnout na jeho 2/3 úhradu z těchto rozmanitých zdrojů. Kromě toho samozřejmě lze obdržet další stipendia na ubytování, za prospěch a na zbytek získat výhodnou studentskou půjčku za podmínek stejných, jako britští občané. Suma sumárum není to zase o tolik nákladnější, než studium české VŠ. Ale zpět k tomu chování škol.

Vysoká škola v Británii má totiž něco, co těm našim úplně chybí. A to je marketingové oddělení. To školu nejen propaguje a poskytuje o ní informace, ale prakticky ji prodává. Když onen mladík projevil zájem se v předstihu se školou seznámit, očekával jej na nádraží při příjezdu její zástupce. Následovala prohlídka kampusu, debata se zahraničními studenty, setkání se zástupkyní ubytovacího oddělení, beseda s pracovnicí marketingu atd. S omluvou, že je zaneprázdněn zkouškami, byl poskytnut kontakt na profesora, který je garantorem programu. Ten následně v mailové korespondenci poskytl informace o předmětech zařazených do studia, jeho průběhu atd. Hrdě prezentovány  byly také informace o úspěšnosti studentů a možnostech jejich budoucího uplatnění. Jak by ne, studenti přece za studium platí, škola tedy musí dodat použitelný produkt. Obráceně zase studenti bedlivě zvažují, který obor studovat, budou se tím přece muset živit. Inflace sociálně právních oborů či boom specializací jako teorie volného času zde na rozdíl od nás nehrozí.

 Myslím, že toto vše by našim VŠ i studentům nějaký čas trvalo, ale určitě by se to také naučili. Ono je ale pohodlnější bránit staré pořádky. Dostanete sice mizerný servis, ale co byste chtěli? Je to přece zadarmo!