Růst ekonomiky by neměl být fetišem

Po dlouhé „recesi“ naše ekonomika v minulém čtvrtletí nabrala dech růstem o několik úžasných desetin procenta, a spustil se radostný povyk, jako kdyby trosečník nalezl konečně pevnou zemi. Je však skutečně tak zásadní, jestli ekonomika roste o 0,3% nebo klesá o 0,4%? Odpověď je jednoznačná, není.

Politici mají tendenci jako vždy zjednodušovat. Rosteme = vládneme vám dobře, nerosteme = nevládnou vám dobře! Jenže ono to tak jednoduché není. Ekonomický růst se dá totiž velmi jednoduše koupit. Pokud se zadlužujete a ty peníze utrácíte do investic nebo alespoň způsobem zvyšujícím poptávku po domácích produktech, růst zadlužení se projeví v růstu hrubého domácího produktu (GDP). V praxi to vypadá tak, že růst zadlužení zhruba o 1% generuje 0,3 – 0,5% růstu GDP. Ekonomická teorie nemá pro toto žádné exaktní pravidlo, ale ve skutečné ekonomické praxi to tak funguje. Samozřejmě vypůjčené peníze můžete utratit naprosto špatným způsobem, a žádný růst se nedostaví. Ale pokud budete dluh používat alespoň trochu rozumně, růst by se dostavit měl. A to je právě ta potíž!

Ve většině evropských zemích roste zadlužení daleko rychleji než růst ekonomiky. V praxi tedy o nějakém zdravém růstu založeném na skutečně rostoucí výkonnosti ekonomiky vůbec mluvit nemůžeme. To zadlužení je spotřebováváno ve své naprosté podstatě na sociální výdaje, tj. na  kupování voličské přízně, investice za ním pouze klopýtají. A jednou se s těmi dluhy bude muset něco udělat, nejspíše je splatit. Pokud bychom od procenta ekonomického růstu odečetli procento růstu zadlužení, dostaneme o dění v Evropě katastrofální obrázek, plusová země neexistuje. Ekonomové nebudou souhlasit, takový ukazatel je dost zavádějící, ale v dlouhé časové řadě ukazuje neúprosnou pravdu – tzv.vyspělé země jdou prudce s kopce dolů.

Může nás vlastenecky těšit, že v tomto světle vypadá česká ekonomika oněco lépe než průměr Evropy. Ano, některé sousední země dosáhly vyššího růstu ekonomiky, ale při rychleji rostoucím zadlužení. Jelikož snad konstatování, že dluhy se neplatí, už věří málokdo, nejsme na tom v evropském prostoru opravdu až zas tak špatně. Budou volby a uslyšíme zase hodně o rozkradené zemi, ožebračených občanech, rozvrácené infrastruktuře …. Zajeďte se ale někdy podívat na parkoviště před venkovský Lidl. V neděli odpoledne nenajdete volné místo a ta auta už nejsou prorezlé stopětky a favority, rozdíl do Německa na první pohled nepoznáte. Přes všechny nářky jsme zemí, kde rozdíl mezi chudými a bohatými je nejnižší ve vyspělých zemích, životní úroveň v první čtvrtině světového žebříčku …. a nálada lidí srovnatelná snad jen s Egyptem.

Ne, nežijeme si špatně. Problém České republiky je daleko více v morálním než ekonomickém stavu země. Ale to je téma na úplně jiný blog. Naše země na tom není v rámci Evropy ekonomicky špatně a kvalita života je u nás hodně vysoko. Jestli momentálně rosteme či klesáme o nějakou tu desetinu procenta na to nemá zásadní vliv, důležité je, že nás nerdousí nekontrolovaný dluh. Jeden údaj pro obdivovatele starých pořádků – průměrná délka života je nyní cca o 7 let delší než v období plánované socialistické rovnosti. Kvalita života se jednoduše penězi měřit nedá, i když rostoucí národní bohatství by na škodu také nebylo. Bohužel, Evropa je dnes už mimo hlavní proud světové ekonomiky. Pokud se její země nevrátí na trajektorii růstu ekonomiky bez růstu veřejného dluhu, trvalé prosperity se nedočkáme.