Právo by nemělo vítězit nad spravedlností

Zdá se nadpis poněkud zamotaný? Bohužel, je odrazem reality. Právo totiž jako psaný soubor pravidel má sice být spravedlivé, ale v mnoha případech tak tomu zdaleka není. Proto několik podivuhodných rozhodnutí našich soudů z poslední doby vypadá jako jasná nespravedlnost, i když tyto rozsudky jsou možná podle práva. Pojďme se na některé podívat.

On už samotný český justiční systém jako celek je typický důvěrou k zločincům a tolerantností k trestným činům. Začalo to propuštěním katarského prince za příslib, že vyšetřování bude nadále probíhat v jeho vlasti, ministerskou intervencí ve prospěch dalších dvou zločinců, propuštěných opět za příslib spolupráce atd. V těchto případech neváhali vždy ve prospěch zločinců intervenovat osobně ministři (či ministryně), aby pak po jejich propuštění tito nenávratně zmizeli z dosahu českých soudů. Nicméně i samy soudy se činí, namátkou jmenujme propuštění vora v zakoně, které si s uvedenými případy moc nezadá. Naproti tomu v případě použití zbraně při obraně majetku proti zločincům jsou soudy daleko přísnější. Nepodmíněný trest za postřelení prchajících zlodějů je exemplárním případem. Úsměvné je také zdůvodnění – když vám kradou majetek, není to prý důvod k rozrušení. Zkuste to vysvětlit někomu, kdo dennodenně dře na splátky úvěrů, které si vzal na vybudování firmy. Soudci to vidí ale jednoznačně – to chce klid!

Mluvili jsme o zločinech kriminální povahy, tedy těch nejtěžších. Obdobné je to však v případech týkajících se občanského či obchodního práva. Pokud stavební firma ve veřejné zakázce špatně odvede svou práci, nesmí stát o této skutečnosti informovat! Zdálo by se, že veřejné zakázky mají být transparentní od začátku do konce. Tady však soudy říkají – zveřejnit musíte soutěž, vítěz ale bere všechno a nikomu nic není do toho, jak to dopadlo. Vskutku zářný příklad boje proti korupci. Pak už se nelze divit ani dalšímu rozsudku, interpretujícího právo opravdu způsobem hodným éry vrcholného socialismu.

Majitel domu nemá právo podle soudu odpojit svým nájemníkům přívod vody, ani když mu nájemníci neplatí. Vodárny samozřejmě toto právo mají a v případě neplatícího majitele domu tak bez váhání učiní. Takže shrnuto – pokud nájemník neplatí nájem ani služby, musí se majitel postarat o to, aby nájemník nadále mohl byt nerušeně užívat, a účty sám poctivě platit. Maně si člověk vzpomene na Švejka reportujícího feldkurátovi Katzovi – Byl tu domácí upomínat o nájem, tak jsem mu dal přes hubu, aby věděl, že není legrace být majitelem realit!

Nechci být přehnaně kritický, právo a justiční systém jsou ale pilířem demokracie a jako autority by měly být pevné a neprůstřelné. Proč ale v případě odvolání v naprosté většině vyšší soudy ruší rozsudky soudů nižších, korigují výši trestu či případně vracejí celou věc k novém projednání? Je výborné, že osud lidí není v rukou jednoho soudce a odvolání funguje. Ovšem pokud je v odvolání 90% rozsudků nějakým způsobem měněno, nesvědčí to něco o kvalitě soudního systému? A tak si lze jen přát, aby spravedlnost začala co nejdříve vítězit nad právem.