Práva jedince nesmí sloužit k okrádání společnosti

Verdikt soudu umožnil, aby revizoři v hromadné dopravě mohli zadržovat černé pasažéry. Pokřik zastánců osobní svobody a individuálních práv, který se okamžitě vzedmul, však upřímně nějak nechápu. Právo osobní svobody snad zahrnuje i právo jezdit MHD načerno? Kdo potom bude hradit náklady za černé pasažéry? Nebudou to náhodou jiní jedinci, kteří poctivě za jízdu platí? Není tím dotčeno zase jejich osobní právo?

Pokud chce někdo, aby byl jako osobnost respektován a neponižován osobními prohlídkami či zadržením, musí zkrátka respektovat pravidla nastavená společností. Bohužel lidí je na světě nějak moc a bez oněch pravidel bychom se nejspíše brzy pozabíjeli. Pokud někdo jede MHD bez placení, musí buď zaplatit pokutu nebo se legitimovat. Pokud tak neučiní, je nutno jej logicky zadržet. Jak jinak by bylo možné dluh vymáhat? Je to tak nepochopitelné?

Podobnou situaci jsem zažil nedávno v naší večerce. Platil jsem útratu, když mladík za mou náhle srdečně cosi zvolal na jiného mladíka u vchodu a družně se k němu hrnul. Samozřejmě s nezaplaceným nákupem v ruce. Poněkud překvapeného muže však minul a zmizel na setmělé ulici. Já i prodavačka (paní důchodového věku) jsme za ním jen němě v úžasu zírali. Ona paní by určitě pachatele nebyla schopna zadržet a přiznám se, že ani já nenašel odvahu za ním vyběhnout, byl nejméně o hlavu vyšší a bůhví, co měl po kapsách za nářadí. Kdyby však čistě hypoteticky byla v prodejně ochranka, měla by dotyčnému zasalutovat a respektovat jeho osobní svobodu?

Určitě ne, ale jaký je rozdíl v této situaci proti jízdě načerno? Většina mladých crazy mužů natolik milujících adrenalin černého pasažéra se mnou bude asi nesouhlasit. Oni nejsou přece jako „oni“. Domnívám se však, že mezi oběma situacemi je celkem jednoznačná paralela a oboje chování je prachsprostá krádež. V obou případech si pachatelé žádný respekt nezaslouží.