Potřebujeme Úřad na informace o úřadech?

Zní to jako vtip, ale vláda prý vážně zvažuje zřízení úřadu na poskytování informací o úřadech. Ten název bude asi nějaký vznešenější, ale v podstatě jde o následující. Hodně úřadů má problém se zákonem o poskytování informací a nevědí, jak a které informace veřejnosti poskytovat. Proto prý bude nutné zřídit úřad, který jim s tím pomůže.

Byl by to prý takový malý úřádek, 15-20 zaměstnanců, 50 mil. rozpočet, ředitelské místo, které může být předmětem koaličních dohod, budova, kterou někdo výhodně opraví či postaví ….. A aby to bylo celé ještě pikantnější, nejvíce se o tento úřad zasazuje politická síla, která nedávno chtěla rušit úřady, dokonce i nějaká ta ministerstva (která nemá pod kontrolou). Kafkova socha se musí při těchto zprávách jistě usmívat, bronz nebronz. Máme už ombudsmana, úřad na ochranu osobních údajů, tak proč ne další na poskytování informací? Je pravda, že úřad na ochranu osobních údajů úspěšně působí jako úřad na utajování informací a jeho zákaz zveřejňování zápisů z jednání městských zastupitelstev je skutečnou perlou demokracie. Je však řešením zřídit další úřad, aby působení tohoto úřadu nějak vyvážil? Nebude pak nutný úřad na řešení sporů (pardon kompetenčních záležitostí) mezi úřady? Máme sice Nejvyšší kontrolní úřad,  ale ten zjevně nestačí. Pak máme také Nejvyšší správní soud, ale to také není to pravé ořechové. Pár úřadů se jistě podaří ještě vymyslet a pyramida úspěšně poroste.

Možná by nějaký úřad měl také občanům vysvětlit, jak se mají orientovat v té změti zákonů produkovaných parlamentem, když se v tom samy úřady evidentně nevyznají. Co takový úřad pro správné chápání úředních nařízení? Zajímavá je rovněž otázka, zda by vlastně ten úřad na poskytování informací o úřadech nepůsobil obráceně. Určitě by se v něm našlo pár šikovných lidí, kteří by objevili, že se těch informací nesmí zase poskytovat tak moc. Možná je to celé myšleno spíše jako úřad pro utajování informací či informační mlžení (pardon objektivní informování) a ten jeho účel jenom šikovně vymyšlenou zástěrkou.

Celé je to k pláči či smíchu, ale potvrzuje se tak opět nezvratně ono pravidlo, že počet úřadů roste exponenciálně k počtu spravovaných agend, každý nový zákon vyvolá dříve nebo později vznik nového úřadu a každá snaha po redukci státního aparátu jeho další nárůst. Veselý je také argument, že podobný úřad má několik jiných evropských zemí. Ona se ale vždycky najde země, kde dělají nějakou větší hloupost, než my (i obráceně). Kdybychom okopírovali všechny evropské úřady, musel by každý z nás pracovat minimálně tak ve dvou až třech. Nerad bych končil anarchistickými myšlenkami a popíráním nutnosti řídit lidskou společnost nutnými institucemi. Nějak mne ale nenapadá, kudy z té šlamastyky ven.