Potřebujeme skutečně zavedení eura co nejdříve?

Ve světle posledního ekonomického vývoje vypadá volání po zavedení eura poněkud komicky. Exportéři údajně čekají na euro jako na smilování. Opírá se však tato představa o nějaké racionální argumenty?

Nářek proti silné koruně a po urychleném zavedení eura vrcholil totiž v letě minulého roku, kdy se směnný kurz podíval pod 24 Kč za euro a začínal atakovat hranici 23 korun. Dnes, kdy koruna útočí paradoxně na druhém konci na 27 Kč za euro, už toto volání připomíná spíše mumlání ze setrvačnosti.

Ono totiž kdyby došlo k zafixování směnného kurzu koruny k euru za stejných podmínek, jako pro Slovensko, tak by dnes kurz byl cca 22,80 Kč za euro. To by vedlo asi nejednoho exportéra k úvahám o konci podnikání. Dnešní situace ve srovnání s létem je tedy taková, jako kdyby vývozci dostávali k ceně vyvezeného zboží dvacetiprocentní dotaci. Co více si už lze přát? Tak kdo tady vlastně to euro potřebuje?

Krátký výlet do ekonomické teorie nás učí, že směnný kurz může být docela zajímavým mechanismem ke stimulaci hospodářského růstu. Pokud ekonomika zpomaluje, lze devalvací měny zvýhodnit domácí producenty a naopak. Má to sice tu stinnou stránku, že na druhé straně spotřebitelé jsou znevýhodněni a jejich výlety do zahraničí či nákupy zahraničního zboží podražují, ale nešť. Když holt zuří krize, musí spotřeba zahraničních statků stranou a ať se spotřebovávají hezky věci domácí.

Je si však třeba uvědomit, že je vždy něco za něco a kurz koruny vše nezachrání. Podhodnocená koruna může sice pomoci udržet nějakou tu montovnu nad vodou, ale ke štěstí dělnictva a střední třídy také nepovede. On totiž ten vydělaný peníz vzhledem k tomu, že se většina spotřebního zboží dováží, bude mít zase nižší kupní sílu.

Euro by samozřejmě tento manévrovací prostor vymazalo se všemi kladnými i negativními důsledky. Takže by to bylo nakonec dobře? Celkem vzato euro za nic nemůže a je to v podstatě dobrá věc. Co je na ní poněkud odstrašující, je fakt, že je to měna skutečně společná. Aby bylo rozuměno, nemám nic proti EU, společnému trhu i společné měně. Problém je jenom v tom, že pokud se nyní evropské vlády ve jménu boje proti krizi budou předhánět v rozpočtové nedisciplinovanosti a tisku peněz, může to někoho, kdo by náhodou chtěl rozumně hospodařit, docela bolet. Slovensko je tedy pro nás důležitým pokusným králíkem. Bude jistě poučné, jaká bude po dvou, třech letech bilance jeho pozitiv a negativ.