Politika ještě většího šaška

Nejedná se o žádnou mnou vymyšlenou pseudoteorii, ale naopak o celkem seriozní hypotézu finančních trhů „the greater fool theory“. Tato teorie zjednodušeně říká, že většinou můžete dělat stejné hlouposti, jako ostatní (tj. kupovat předražené tituly), stejně se vám podaří najít ještě většího hlupáka, který to od vás nakonec koupí. V této souvislosti mne však napadla myšlenka, že tato (a vlastně nejen tato) teorie kapitálových trhů platí bohužel i na politiku.

Na kapitálových trzích probíhá období, kdy všichni nakupují jako o život, někdy poměrně dlouho. Šašci se pakují na ještě větších šašcích a vše radostně kvete. Ovšem až do okamžiku náhlého procitnutí, kdy se najednou vše hroutí a všichni se mění ve velké hospodáře. Po Lehmanech investoři najednou věděli, že se donekonečna spekulovat nedá, a přísahali na racionalitu. Až ještě větší šašek Madoff ukázal, že teorie stále funguje, a škubat ještě větší a větší šašky se nadále vyplácí. Pak přišel super šašek Řecko, což je prozatím nekorunovaný král komiků. A aby to nebylo málo, po kabátku s rolničkami se začíná poohlížet Evropská centrální banka.

Ale teď k té politice. Vlastně celé poválečné období je ve znamení dělání šašků z řadových občanů. Politici dávno nejsou vůdci, ale šašky slibujícími jistoty, dávky a podpory za méně a méně úsilí. Voliči jako ještě větší šašci jim tyto sliby neustále kupují. A tak se státy vesele zadlužují, projídají budoucnost, ale všichni se tváří, že dělají velmi dobrý obchod. Například takový pakt stability je opravdu povedenou taškařicí. Už odvaha politiků nazvat paktem stability pravidlo, že žádná země nesmí projíst na dluh ročně více než 3% svého státního rozpočtu, je opravdu ohromující. Představte si, že si každý rok půjčíte a spotřebujete „jenom“ 3% svého ročního rodinného rozpočtu navíc. Myslíte, že vás čeká klidné stáří? Z paktu se stalo pravidlo, které si vlády v EU vyložily jako povinnost ta 3% vyčerpat, a když přišla krize, i přečerpat. Dnes je ze členů měnové unie plní pouhé 2 země a i to disciplinované Německo je mimo. Tak jakápak stabilita? Šašci ale vesele chrastí rolničkami a vyhlížejí šašky ještě větší.

I u nás se rozehrála předvolební šaškárna nejvyššího kalibru. Při průjezdu Prahou se u billboardů politických stran opravdu pobavíte. Jenže do toho veselého cinkání pronikají nějak rušivé tóny. Zdá se, že česká populace přece jen není až tak manipulovatelná a začíná se ptát, kdo bude tím ještě větším šaškem, který to nakonec zaplatí. Někomu to došlo dříve a vyměnil značku, někomu až po ráně pěstí a začal zvonit rolničkami jen pro pozvané. Nakonec to ale s námi nebude nejspíše tak špatné. Hlavně si u voleb uvědomme, že dělat šaška není mnohdy vůbec zábavné.