Pět způsobů, jak nevyřešit energetickou krizi

Kdosi chytrý pravil, že na každý složitý problém existuje několik jednoduchých řešení, která jsou zaručeně chybná. V návrzích lidových myslitelů se toto rčení přesně odráží. Pojďme se podívat na pár takových možností.

Vyrábíme levnou elektřinu a platíme za ni nejvíce v Evropě. To je třeba okamžitě zarazit!

Elektřinu nevyrábíme my, ale akciová společnost ČEZ, která má své konkrétní majitele. Kromě toho existuje na našem trhu ještě několik dalších významných čistě soukromých výrobců. Pokud jim je ochoten někdo za tu elektřinu zaplatit více, těžko s tím něco naděláme. ČEZ patří sice ze 70% státu, ale ten nemůže nařídit vedení firmy, že někomu má prodávat levněji. To je proti principům férové soutěže a na rozdíl od 90. let, kdy takto majoritní akcionáři vesele jimi ovládané firmy tunelovali, toto dnes již není možné. Pokud bychom chtěli tu elektřinu ČEZu prostě sebrat, pak bychom se vrátili zpět ke znárodňování a budování socialistického vlastnictví.

Ceny energie je třeba zastropovat!

To je obdobné, jako v předešlém případě. Stát sice může ceny zákonem zastropovat, ale pak musí hradit výrobci vzniklou škodu, tj. cenu doplácet. Pokud bychom neměli státní rozpočet rozvrácený kovidovou „pomocí“, kdy vláda rozházela 1000 miliard na to, aby 100 miliardami pomohla těm potřebným (dle zjištění NKÚ), tak by se snad dalo uvažovat, že po nějakou dobu toto udělat lze. Provádět ale něco podobného na dluh může skutečně posunout zemi k finančnímu kolapsu.

Prodáváme elektřinu levně Němcům a ti nám prodávají draze zpět. Je nutné opustit energetickou burzu!

Elektřinu prodáváme přes tuto burzu nejčastěji sami sobě, tj. výrobci z ČR distributorům z ČR. Ten zisk zůstává výrobcům – i těm českým nebo i šikovným obchodníkům – i ti mohou být čeští. Z burzy také nelze jen tak odejít. Jsou zde uzavřeny dodávky s různým časovým horizontem, například i na dva, tři roky dopředu, výrobce nemůže jen tak říct, že se jimi nebude řídit. Na to ostatně skládá i kauce, takže to není možné ani finančně. Burza fungovala perfektně v dobách míru a zajišťovala nám posledních 10 let klesající ceny energie. Bohužel, v době nedostatkové ekonomiky její mechanismus selhává. Je třeba ho opravit, ne totálně rozbít. V konečné instanci se totiž někde cena stanovovat musí.

Vláda by měla zakázat vývoz elektřiny a nechat vyvážet jen přebytky!

To vláda sice udělat v nouzovém stavu asi může, ale napadlo někoho, co by se stalo, kdyby něco podobného udělaly okolní vlády s plynem nebo jinými komoditami? Jsme středoevropská exportní ekonomika silně závislá na intenzivním mezinárodním obchodu. Rozehrávání obchodních válek je to poslední, co potřebujeme. Samozřejmě, jako krajní řešení je i toto realizovatelné, ale je v zájmu ČR přistoupit k něčemu podobnému až jako k poslední možnosti. I v tomto případě by ovšem  bylo nutné nahradit škody výrobcům.

Je nutné podpořit dotacemi na energie hlavně firmy, aby se nezvýšila nezaměstnanost.

Přes všechny proklamace o šikovných českých ručičkách je obchodní model řady českých firem postaven na levných surovinách, energii a pracovní síle s následným prodejem výsledného produktu zahraničnímu finálnímu výrobci, který realizuje přidanou hodnotu. Abychom tento model udrželi, museli jsme vyrábět obrovské množství levné energie a dovézt více než 600 tis. zahraničních dělníků. Firmy strašící vysokou nezaměstnaností v případě jejich krachu bezostyšně volají po uvolnění podmínek pro zaměstnávání cizinců. Takto prostě moderní a efektivní ekonomika nevypadá. Kromě toho na plošné dotace, jak již bylo uvedeno výše, nemáme.

Teď si asi říkáte, že si ten chytrák tady sepisuje svá moudra, ale udělat se prostě něco musí. Bohužel, problém nemá jednoduché řešení a ta složitá vyžadují spoustu práce. Zavedení dočasných regulačních opatření k brzdění cen energií, zajištění diverzifikovaných dodávek z více zdrojů …. Stát by se měl chovat také více jako hospodář. Byly poskytnuty vysoké státní půjčky na kauce pro výrobce elektřiny, je součástí těchto smluv také dohoda o nějaké limitní ceně pro tuzemský trh? Nejspíše se na ni zapomnělo. Pokud stát ale někomu pomáhá, má právo chtít, aby dotyčný plnil určité podmínky. Na Slovensku stačila hrozba vyšší daní, a výrobci se výměnou zavázali k zastropování cen. Obecně ovšem náš stát umí nejlépe ze všeho pouze něco zakázat nebo rozházet peníze. Zdá se tedy, že směřujeme k osvědčeným postupům vyzkoušeným již za kovidu - bude se dotovat. Ty ovšem vedou k rozpočtové katastrofě a inflačnímu znehodnocování peněz. Nicméně to bude pár let trvat, a jak vidíme dnes, stačí cca 1 rok, a lidé jsou i o pekle schopni tvrdit, že bylo líp.