Úvahy spokojeného majitele dízlu o elektromobilitě

Mám zánovního dízláka, se kterým jezdím za 5 l na 100 km. Auto na tempomat lehce šustí po dálnici a já ani nevím, že jedu. Rád cestuji, jsem šťastný a spokojený.

Když čtu články o dobrodružných výpravách majitelů elektromobilu na jih k moři nebo jejich pobytu v dálniční koloně za sněhové vánice, lehce se pousměji. S mým autem se mi nic takového neděje. Kromě zubožených silnic a neprůjezdné dálnice mi v cestě nic nestojí. Moderní dízl je skutečně vrcholný článek automobilové evoluce. Jízda s ním už jednodušší a příjemnější ani být nemůže, ale přesto.

Jako starší občan už pamatuji leccos na vlastní kůži. Pamatuji dobu před dálnicemi, kouřící dvoutakty, auta bez katalyzátorů a filtrů pevných částic …. Pamatuji také zděšení, když z nařízení byrokratů byla zapovězena obyčejná žárovka a lid byl přinucen nahradit ji předraženými úsporkami. Jenže tady se právě ukázalo, jak je volný trh ošemetný. Jak pravil klasik, výrobce svíček žárovku nevynalezne. Zrovna tak výrobce žárovek nebude vyvíjet světlo úsporné. Stačila desítka let po „bruselském diktátu“, a úsporné osvětlení stojí na investicích stejně, jako kdysi neúsporné žárovky, přitom spotřeba je desetinová. Investice do technického vývoje, masová výroba a konkurence dokázaly toto zboží výrazně zlevnit a přinést ohromné úspory ve spotřebě energie na osvětlení.

Otázka tedy je, pokud se napře úsilí do opovrhované elektromobility, neobjeví se za pár let obdobný efekt? Nebudou elektromobily levnější a provozně úspornější, než dnešní spalovací motory? Samozřejmě, bude to vyžadovat změnu chování, jiný přístup k „tankování“, plánování jízd, ale co když je to zatím jenom něco, co si nedovedeme ještě v zaběhlé rutině představit? Možná si kdysi i formani, když slyšeli o železnici, také ťukali na hlavu a divili se, jak takové železné monstrum spotřebovávající něco, co se musí kopat hluboko pod zemí, může fungovat. Na dvůr vám to nezajede a jízda vyšší rychlostí je prý životu nebezpečná ….

Napadá mne také další, možná globální aspekt. Chválíme si naši bezpečnou zemičku ve spolku civilizovaných zemí, chceme ji uzavřít proti vnějšímu nebezpečí. Přitom platíme stovky miliard ročně za ropu a plyn lidem z končin, které by nás podle obecného přesvědčení nejraději obsadily a vysály. Nebude elektromobilita nakonec nejlepší cestou k uhájení samostatnosti a národní identity?

Otázek je spousta a dízl zatím slouží perfektně. Ale podle některých lidí, kteří do toho dost vidí, by se mohl cenově srovnat nákup a provoz dízlu s elektromobilem do pěti let. Moje auto je zánovní a jsem s ním opravu spokojen. Pokud ale za pět let bude s elektromobilem fifty fifty, tak určitě začnu přemýšlet.