Podpoříme, zajistíme, ubráníme

Kdyby se neblížily volby, člověk by ani netušil, kolik dobrých spoluobčanů máme. Ta spousta lidí, co chtějí podporovat, pomáhat, zařizovat, bránit do roztrhání těla ….

Kampaň navozuje obrázek republiky nesvéprávných lehce dementních občanů, kterým je třeba přidávat do žlabu, aby spokojeně mlaskali, a nechali těm osvíceným klid na práci. I kdyby bylo kvůli tomu třeba zadlužit jim i střechu nad hlavou.

Potíž je samozřejmě v tom, že na všechno to podporování a ochraňování bude třeba někde sehnat peníze. Nikdo z těch slibujících to nebude financovat z vlastní kapsy. Takže výroky typu „naše partaj XY“ podpoří mladé rodiny, zařídí dostatek bytů, zvýší platy učitelů ….. jsou už v principu lživé. Výrok by měl znít správně: „naše partaj XY“ vás donutí přispívat na mladé rodiny, výstavbu bytů, na vyšší plat pro učitele, vyšší důchod pro ty, co nepracovali …..

To by ale vypadalo úplně jinak. Je hezké, když někdo jiný chce podporovat dobro, rozdíl ale je, když někdo jiný chce nutit mne, abych podporoval dobro já. Ne že bychom byli od přírody jen nepřející sobci. Každý ale máme trochu jinak postavené priority, a určitě bychom chtěli rozhodovat sami, koho podpořit a koho ne.

Například taková myšlenka zvýšit důchody za vychované děti je jistě líbivá a každý s ní bude na první pohled souhlasit. Když se ale zamyslíme, nejde také o kvalitu té výchovy? Někdo vychovává děti za své peníze, vodí je do kroužků a škol, šprtá s nimi o víkendu matematiku. Někdo na děti pobírá příspěvky, vyžene je na ulici a ani si jich nevšimne. Některé děti pracují, platí daně a některé nadále žijí na úkor veřejných prostředků z dávek a podpor. Nakonec i vězení jsou plná něčích dětí. Takže nebylo by spíše spravedlivější podporovat ty, kteří vychovali tahouny společnosti – plátce daní? Podpora s možností určitého odpočtu z daní dětí ve prospěch rodičů by byla daleko spravedlivější, než platba za kus ze společných peněz. Ale to by samozřejmě neznělo tak pěkně, a kde by byla zásluha těch, kteří chtějí o penězích nám sebraným rozhodovat?

A tak by bylo možné pokračovat dále. Otázka bytů je velmi citlivá, ale v praxi hodně zavádějící, viz můj předešlý blog. Kvalitu školství nezařídí ani tak vyšší platy učitelů, jako změna systému, který od úřadování a biflování musí vést daleko více k učení. Dálnice nepostaví více peněz, ale schopnost státního aparátu stavby zorganizovat a realizovat ….. A to je ta hlavní potíž. Současné vládnutí je postaveno na principu půjčíme si peníze, pošleme je tam, a třeba se něco změní. Nejhlubším problémem není ovšem nedostatek peněz, ale do nebe volající neschopnost státu cokoli zorganizovat. Nejmarkantnější je to v oblasti infrastruktury, kdy cestování na vzdálenost větší, jak 100 km, se stává obrovským utrpením. Ale ono to pokračuje i ve fungování všech státních úřadů a velkých státních institucí. Zatímco jejich výkon klesá, počty úředníků narůstají a jejich platy už vysoce převyšují průměr v soukromé sféře. A to je nejen špatné, ale i vysoce nemorální.

Nakonec ale všechny ty řeči o podporování možná splní svůj účel. Řada lidí by po tom všem slibování asi uvítala, kdyby je nikdo nepodporoval a byly tady nastoleny spíše podmínky pro to, aby se normálně pracující člověk dokázal sám uživit a postarat o sebe. Dobro státu je vždy dobro činěné peklem. Na každou korunu takového dobra musí stát někomu dvě koruny sebrat, již dnes cca polovina obyvatel žije z platu nebo dávky či podpory vyplácené státem. Daleko efektivnější by bylo lidem jejich peníze nechat a podporami řešit opravdu výjimečné sociální situace. Pokud chceme žít ve státě samostatných pracovitých lidí, měli bychom podle toho také volit.