O české zabedněnosti

My Češi máme obecnou tendenci libovat si na našem malém dvorečku a nestarat se o věci kolem. Alespoň nám to tak bývá předestíráno leckterými našimi mysliteli, salonními moralisty a sdělovacími prostředky. Po návratu z krátké lyžovačky v Rakousku jsem se však musel zamyslet nad tím, zda z nás náhodou někdo ty zabedněnce nedělá úmyslně.

Po dobu pobytu v cizině jsem samozřejmě poslouchal různá tamní media, sledoval internet, takže jsem měl docela dobrý přehled o nových událostech. Obšírně byly rozebírány výsledky voleb v Thajsku, neklidná situace v Africe, papežovo poselství, Afghánistán, Irák, Kambodža atd. Na závěr sem tam nějaká ta domácí událost.

Po návratu domů mne čekalo procitnutí v české mediální realitě. Televizní a rozhlasové zpravodajství, internetové stránky, všichni uváděli události zhruba v následujícím pořadí: 70 mil. SMS na Štědrý den, mráz a sníh kladou na řidiče zvýšené nároky, cestou na půlnoční zahynuli 3 mladí lidé, ideální počasí přilákalo na sjezdovky stovky (považte!) lyžařů a jako bonbonek ze světa – v Nepálu se zřítil most.

Docela mne zajímalo třeba to Thajsko – asijský tygr svým budoucím významem srovnatelný s Francií. Ve volbách tam generálům zvolili zrovna stranu premiéra, kterého tito nedávno sesadili. Určitě poučná historka a zajímavé budoucí konsekvence. Ovšem v našich médiích ani ťuk. Thajsko nás tak zajímá o dovolené nebo když tam proběhne tsunami.

Druhý den jsem v autě cestou poslouchal náš Český rozhlas. Veřejnoprávní medium sice kromě náledí, obsazených hotelů na horách a jiných katastrof zmínilo alespoň výbušnou situaci v Kosovu. Nicméně dále následovalo obšírné líčení tragedie v sanfranciské zoo, kde utekl z klece tygr, jinak ve světě nebylo nic nového. Tedy kromě některých našich hokejistů, kterým se podařilo v kanadské lize vsítit sem tam gól.

Ti hokejisté jsou vůbec příznační. Hokej mám docela rád a našim hochům přeji ve světě úspěch. Minulý režim také nechal hlásit jejich úspěchy pravidelně v rozhlase, aby bylo patrné, že bez nás by ti Kanaďané hokej hrát ani nemohli. Proč však dodnes každé ráno, nejlépe každou celou hodinu musím poslouchat, kdo z nich kde zabodoval?

Naštěstí dnes existuje BBC, CNN a další bohulibé instituce, takže to informační embargo snad nějak přežijeme. Chvála budiž vzdána také blogerům za neotřelé názory a komentáře. Jsme ale skutečně tak zabednění nebo se z nás ty zabedněnce snaží někdo udělat?