Nikdo nic neví

Tak nějak zněl povzdech v internetové diskusi, když se objevila první zpráva o smrti libyjského diktátora. Ano, v době, kdy jsme zvyklí sledovat světové události od revolucí po jednání vrcholných politiků v přímém přenosu, je pár minut nejistoty naprostou katastrofou. Chytili ho, zastřelili ho, utekl jim ….? Přitom se jedná z pohledu tisíciletých dějin lidstva o okamžiky naprosto nicotné.

Bitva u Slavkova byla do té doby jedna z největších v historii lidstva a změnila totálně poměr sil v Evropě. Jak víme, vyhrál ji francouzský císař, čímž donutil rakouského ke kapitulaci a ruského k potupnému útěku, proto jí také říkáme bitva tří císařů. Přesto si řadu dní po bitvě zapsal český písmák rychtář Vavák do svého deníku, že v ohromné bitvě vojska našeho císaře pána slavně zvítězila. Jak vidno informace v té době cestovaly prachbídnými cestami a o výsledku i tak zásadní události byla řada pochyb. Pikantní na tom je, že za pár let byl poražen císař francouzský, vše se vrátilo do starých kolejí a ona bitva byla vlastně naprosto zbytečným intermezzem v evropských dějinách. A tak jediné, co bitva měla za následek, je řada českých jmen pocházejících ze zkomolené francouzštiny a francouzské geny v nezanedbatelné části české populace. Vojska holt často činí i jiné věci, než pouhé bojování.

Soudit dějiny podle reportáže z CNN a dělat závěry, jak západ zlikvidoval přítele lidu, který vybudoval z písku prosperující ekonomiku, na to jsme kabrňáci. Nicméně tyto soudy jsou hodně předčasné a nicotné. Dějiny se začínají psát po 50 letech a někdy ještě déle. Mnozí státníci byli pohřbíváni s pompou a lidé si rvali na jejich pohřbech vlasy, mnoho z nich bylo už po několika letech z hrobů vykopáno a rozdupáno. Mnoho neznámých nemá hroby vůbec, a přesto jejich památku nosí v srdcích spousta lidí. Smrt přítele lidu Klementa Gottwalda byla prezentována jako národní tragedie. Kdo z mladých ale dnes ví, o co se tento soudruh zasloužil a zda vůbec existoval? Oproti tomu blaho sociálního státu oceňuje kdekdo a na jeho obranu se dnes staví barikády. Víme ale, že jeho základy položil německý kancléř (s faktickým postavením diktátora) Bismarck?

Historie je plná paradoxů a slyším-li nad momentální událostí deklamovat historické soudy, vždy jsem opatrný. I ty naše dnešní bolesti budou z perspektivy + 50 let z naprosté většiny malicherné. Tak proč si kazit náladu a ztrácet optimismus?