Na lyžích můžeme všechno?

Bylo to opravdu zajímavé soudní rozhodnutí. Mladíka, který na lyžích srazil a vážně zranil sedmiletou dívku, soud osvobodil. Nemáme prý žádný zákon, který by jízdu na lyžích upravoval. Nejsem žádným honcem čarodějnic, ale tato argumentace se mi zdá soudní instance nedůstojná.

Předně k lyžování. Lyžařská pravidla zveřejňovaná například v Rakousku a daná i selským rozumem jasně stanovují, že na svahu má každý odpovědnost za ty pod ním. Jsem celkem vášnivý lyžař, ale nemohu přece kosit ty nešiky pode mnou jenom proto, že jezdí hůře, než já. Toto pravidlo také v cizině docela funguje, nikoli však v Čechách. Na našich sjezdovkách je to podobné, jako na silnicích. Ti v silnějších autech nebo lépe lyžující, bezohledně kličkují kolem ostatních ze všech směrů, a pokud se jim někdo připlete do cesty, má prostě smůlu. Poté, co bezohledný snowborďák sestřelil mého syna ve Špindlu, jsem s českými sjezdovkami skončil. Sváteční odpoledne připomínalo spíše masakr, než pohodovou relaxaci. Synovi se naštěstí nic nestalo, ale přihlouplý úsměv mladíka domnívajícího se, že to nemehlo ho mělo vidět a klidit se mu z cesty, si budu ještě dlouho pamatovat.

Z novinového popisu se zdá, že v úvodu zmíněném případě šlo o něco podobného. Mladík byl na svahu výše a nešťastné dítě prostě sejmul. Pokud soudce na něco takového potřebuje specielní paragraf, budiž nám nebe milostivo. Takový čin totiž podle mne splňuje všechny znaky vysoké společenské nebezpečnosti. Vždyť co jiného je pro společnost vražedné, než když její příslušníci přestávají brát jakékoli ohledy na své bližní?