Korea není tak daleko, jak si myslíme

V Koreji se opět střílí přes linii příměří a skoro to vypadá na válku. Většina z nás si už ani neuvědomuje, že kdysi ještě před našim narozením se touto zemí opravdu ničivá válka přehnala a bojovali v ní i naši spoluobčané. Pokud o tom něco víme, tak ze spíše veselého seriálu MASH, a jinak si libujeme, že je to dostatečně daleko, abychom se vzrušovali.

Za více než půlstoletí od korejské války, která vlastně dodnes neskončila a obě země stále neodděluje hranice, ale pouze linie příměří, jsme vyměnili strany konfliktu. Jihokorejci se mezitím stali natolik bohatými, že u nás investují a dávají práci našim lidem. A to i přes to, že naši otcové bojovali na straně jejich protivníků. I dnes je však u nás stále několik pomatenců, kteří jsou srdcem spíše na severu země, obviňují Jižní Koreu z toho, že dostatečně přátelsky granáty ze severu nepřijala, a požadují naše nevměšování. Jako by záleželo na tom, co si o tom nějaké Česko myslí! Že bychom se snad vměšovali a přišli našim logickým spojencům nějakou formou na pomoc, nepřichází ani do úvahy. Máme přece starosti se solární energií a korupcí, kam se oko podívá, tak snad od nás nikdo nic takového nečeká ani nežádá.

Přesto bychom se o Koreu zajímat měli, hlavně v našem vlastním zájmu. O tu jižní, protože je tam v ohrožení demokratický a mírumilovný režim, o tu severní, protože tam divoce kope kolem sebe jediný opravdový režim komunistický. Zvláště ta Severní Korea by mohla poskytnout některým našim obdivovatelům starých pořádků látku k zamyšlení, kam jsme se také mohli dostat. Že blázním? Ale kdepak.

Vždycky, když čtu výpady proti prohnilosti dnešní kapitalistické společnosti u nás, tak si představuji, jak by si asi nadšení obdivovatelé socialismu představovali fungování České socialistické republiky v dnešním světě. Také jste o tom přemýšleli? Představme si dráty obehnanou ČSR, kde stále vládne komunistický režim a přerozdělování. Naše kvalitní výrobky už neodebírá ani Rusko, a tak vyvážíme hlavně dotované zemědělské produkty a dřevní hmotu. Několika celospolečensky podporovaným hutím a dolům se stále daří se ztrátou prodávat do zahraničí ocel.  Zdaňujeme 90% mzdy několika desítek tisíc šťastlivců, kteří pracují v montovnách západních koncernů ve zvláštních zónách. Účtujeme horentní tranzitní poplatky na dálnicích mezi severem a jihem Evropy. Chloubou ekonomiky je Škoda Mladá Boleslav, která je stále díky koncentraci výzkumných kapacit a investic schopna vyvážet své automobily do Velké Británie, kde jsou populární jako třetí levný automobil do rodiny. Něco od nás sem tam odeberou také soudruzi z Číny a Severní Koreje. Občané smí vycestovat jednou za pět let do zahraničí po složení kauce ve výši pětinásobku průměrného ročního platu. Touto cestou i tak neustále ubývá lékařů, techniků a jiné inteligence, i když v případě emigrace propadá majetek rodiny a všech blízkých příbuzných státu. Zdravotnictví se stále drží acylpyrinu a penicilinu, ale je bezplatné. Za složitější operaci platíte bokem cca polovinu roční mzdy. Mobily jsou dostupné pouze pro členy strany, internet je zakázán. Přesto řada lidí stojí pevně za vedoucí úlohou strany a je hrda na nezávislost ČSR (viděno dnešní optikou komunisté, extrémní socialisté a euroskeptici). U Plzně se nacházejí podzemní sila s raketami zaměřenými na Brusel a jednou ročně je vystřelována pokusná raketa do severního Atlantiku. Každý rok doletí o 100 km dále, takže za 27 let budeme schopni zasáhnout i Wall Street.

Raději už konec fantazírování. Není vše v naší zemičce ideální, ale na druhou stranu si za to můžeme sami tím, koho si volíme. Korea by nás ale mohla přece jen více zajímat. Kdo z nás by chtěl opravdu žít v té severní? Kdo z nás by byl ochoten udělat alespoň něco na pomoc té jižní?