Jak vést skutečný boj s korupcí

Skutečný boj s korupcí nelze provádět schvalováním dalších a dalších zákonů předstírajících potírání jejích příčin a de facto zakrývajících její důsledky. Tu bitvu je třeba vést na mnoha úrovních, hlavně těch nejnižších. Korupci totiž nikdy nelikvidovali osvícení císařové, ale spíše revoluční davy beroucí staré pořádky útokem. Ne, nevolám po světové revoluci, ale spíše po revoluci v myšlení nás všech.

V jednom svém blogu jsem popisoval nesmyslnost zákona o zákazu anonymních společností a cesty, jak dochází ke korupčnímu jednáni u velkých zakázek.

 http://ladislavdvorak.blog.idnes.cz/c/119497/Boj-s-korupci-nebo-predvolebni-divadlo.html

Závratné sumy však mizí v zakázkách malých, nikým nesledovaných. Víte například, co je mezi úředníky nejoblíbenější položka? Kromě repre fondů, cestovného a jiných pamlsků náklady na poradenství. Ano, poradenství, to je ta věc. V některých úřadech činí jeho rozpočet až čtvrtinu celkových nákladů, částky jsou to nenápadné, opakovatelné a výsledek nikým neměřený! Kámošovi dodáte zakázku za pár set tisíc, on popíše pár stran papíru, penízky si podělíte a výsledek nenávratně kdesi zmizí. Za rok, dva už se nikdo ani nezeptá, ale to autíčko vás bude stále vozit na dovolenou.

Bylo by zajímavé spočítat, kolik tisíc analýz a studií za kolik miliard naše ministerstva a úřady ročně objednají a kolik peněz to asi daňovým poplatníkům ušetří. Řád výdajů bude jistě v desítkách miliard, výnosů blízký nule. Nikdo s tím nic nedělá, nikdo nic nezkoumá, a přece by bylo řešení tak jednoduché. Proč všechny ty elaboráty pořizované z peněz daňových poplatníků nejsou povinně zveřejňovány na internetu, včetně komentáře toho, kdo je objednal, k čemu sloužily a co přinesly? To je mimochodem princip používaný zesměšňovanou administrativou EU. Poplatníci to financovali, tak ať jim to slouží! Ať si to stáhne, kdo potřebuje, a pokud to bude plagiát či nesmysl, ať to veřejně napadne! Bohužel česká státní správa však stále pracuje, jako kdyby internet neexistoval a studie typu dopad podpory podnikání na strukturu zaměstnanosti byly státním tajemstvím.

Tady však je třeba tlaku veřejnosti a hlavně jejího zájmu o to, co se s jejími (veřejnými) prostředky děje. Všichni dnes doplácíme na náš nezájem, lhostejnost  a mnohdy i sobecký přístup k využívání společenských fondů. Stále převažuje názor, že stát jsou oni a my je musíme obrat o to, co nám právem patří. Že si pak oni sami mezi sebou něco přerozdělí, je jejich problém, mne to zajímá pouze, pokud z toho něco také mám. Občan by se však měl aktivně ptát a tlačit svého voleného zástupce, aby prosazoval transparentnost. Bez tohoto tlaku bude parlament pouze plodit bezzubé zákony, které podstatu věci ještě více zatemňují.