Jak jsem letěl z Havla na de Gaulla

Prodloužený zářijový víkend a výprodej mil u skomírajícího národního dopravce vybídl leckoho k leteckému víkendu. A tak na Havlovi bylo rušno a cestující si plnými doušky užívali prosluněnou českou letištní realitu.

Vše začne už příjezdem na letiště. Na příjezdové trase postávají za bočními plnými čarami nešťastníci odmítající platit předražené letištní parkovné při čekání na přílet svých blízkých. Vskutku snadná kořist pro Policii, která si sem sem tam odskočí naplnit plán vybraných pokut. Nevím, kolik to přesně účtují, ale vyjde to možná výhodněji, než čekat na zpožděný let na parkovišti. Politika parkovného je na pražském letišti (nějak se mi příčí v této souvislosti používat jméno Havel) opravdu česky fikaná. Zatímco na odletu nemusíte 15 min. platit, tj. je vám dovoleno dovézt a vyložit blízké bezplatně, na příletovém parkovišti musíte platit vždycky, a ne málo. Tuzemští rutinéři i taxikáři to samozřejmě řeší nonšalantně tak, že známé či klienty i při příletu vyzvedávají na parkovišti odletovém. Stačí se nesplést, a máte ušetřeno na pár piv. Kdyby letiště blahosklonně povolilo alespoň těch 15 min. i pro přílet, zřejmě by to vážně narušilo jeho ekonomiku. Nemluvě o tom, že za nižší sazbu by zde leckdo možná i rád počkal a parkoviště by nebyla poloprázdná.

A tak alespoň vzkvétá byznys parkovišť v okolí letiště, která za rozumný peníz vydělávají miliony na jednoduchém nápadu, že ve srovnání s těmi prachy, co účtuje letiště, mohou nabízet parkování kilometr od něj za zajímavý tarif a zákazníky tam pohodlně vozit. Pak že si trh nenajde svá řešení! Bylo by ale zajímavé vědět, o kolik tímto způsobem přichází ročně na výnosech letiště (a tím my všichni, protože je státní) a jestli by méně (nižší parkovné) neznamenalo více (ročního výnosu).

O cenách občerstvení i v tzv. tax free shopech toho už bylo napsáno hodně. Tady Havel skutečně na rovinu soupeří s de Gaullem, až na tu rozdílnou kupní sílu obou zemí. Marně lze zavzpomínat na férová letiště americká, kde platí, že ceny v letištní hale jsou stejné, jako ve městě. To bychom ale asi chtěli v Evropě, která tak ráda trestá luxus, za který navzdory low costům létání stále považuje, příliš mnoho.

Ovšem pro Prahu (opět mi nějak ten Havel nejde přes klávesnici) je charakteristická léty neohrožená dopravní izolovanost. Zatímco z de Gaulla se dostanete bezproblémově vlakem či metrem kamkoli po Paříži či Francii, což je obvyklé mimochodem téměř všude ve světě, v Praze se ocitnete v obklíčení loupeživých taxikářů a musíte pátrat po autobusovém couráku, s jehož pomocí můžete s několika přestupy nakonec dorazit i do centra či na nějaké vlakové nádraží. Že s touto situací nebyl schopen nikdo nic udělat ani po 20ti letech demokratizace létání v naší zemi, je opravdu dost špatnou vizitkou.

A tak zatímco letiště v okolí ČR – Vídeň, Strauss (Mnichov), Drážďany hlásí letos nárůsty pasažérů, Havel zaznamenává mírný pokles. Proč by se někdo z Brna štrachal do Prahy, když má Vídeň s daleko více přímými lety do světa dostupnou pohodlněji? Bída Prahy je totiž hlavně v malém množství přímých zaoceánských letů. Pokud letíte do Ameriky či Asie, čeká vás nejspíše dvouhodinový let někam do Německa či Francie, a pak po několika hodinách dalšího čekání teprve ona mnohahodinová anabáze. ČSA pomalu zavírají krám a správa letiště nic neudělala pro nějakou náhradu. A tak si od nás světové aerolinky pouze vyzobávají cestující pro dálné lety, což pro nás tuzemce znamená, že nám cesta za moře trvá téměř dvakrát déle než Němcovi.

V jednom jsme však už světovosti dosáhli. Máme konečně letiště pokřtěné po známé osobnosti. Nicméně než se podaří z Havla udělat de Gaulla či Reagana i kvalitou služeb a přístupem k cestujícím, bude to asi ještě dost dlouho trvat.