Jak jsem kupčil s volebními hlasy

Ústavní soud zakázal kupování volebních hlasů a zrušil volby v Krupce, kde údajně docházelo při obecních volbách k příslibu finanční odměny za volební účast. Jenže i opakované volby přinesly podobný výsledek a spekuluje se o jejich zrušení, protože to prý svědčí o faktu, že bylo upláceno znovu. Budou nuceni nakonec chodit voliči k volbám v Krupce do té doby, než výsledek bude uspokojivý? A uspokojivý musí být pro koho?

Zdá se, že Ústavní soud svým rozhodnutím vstoupil opět do velice kontroverzní zóny. Volič je ve finále za plentou sám a nikdo ho nemůže kontrolovat, kterou stranu volil. Může tedy fakt, že mu někdo dal stokorunu za účast ve volbách, být brán jako nákup hlasu? Pokud předpokládáme, že občan je natolik hloupý, aby za stovku volil toho, koho mu někdo určí, nemáme spíše omezit volební právo jen na ty chytré? Je jasné, že nákup hlasu je něco odporného, s čím obecně nelze souhlasit, ale to je snad eliminováno volebním zákonem, který vyžaduje volbu za plentou a samostatně. Co více lze pro svobodu voleb dělat? Rušit je opakovaně, dokud nevyhraje někdo, koho schválí soud?

Při posledních volbách přišel syn v pátek večer do obýváku s otázkou: Rodičové, nebyl by příspěveček na večerní zábavu? Manželka už šmátrala v peněžence, když mi blesklo: Hele, a byl jsi už volit? Jelikož se syn zatvářil velice nechápavě, udělal jsem na místě menší přednášku o občanské odpovědnosti, kterou jsem zakončil: Jestli nemáš čas na volby, tak na příspěveček zapomeň! Syn otráveně sebral příspěvek a obálku s volebními lístky s tím, že tedy cestou za zábavou těch 100m do volební místnosti odbočí. Tak nevím, neovlivnil jsem náhodou volby v naší obci a neměly by být zrušeny?

Opakuji, že kupčení s hlasy opravdu neschvaluji, ale rozhodnutí o neplatnosti voleb se mi zdá poněkud absurdní. Nebereme tím právě občanům právo volit? Pokud by Ústavní soud na své interpretaci trval, pak by musel zrušit všechny volby dosud konané a pravděpodobně navěky všechny příští. Každé volby totiž spočívají v nákupu volebních hlasů. Evidentní byl při posledních volbách například příslib jedné strany, že vyplatí třinácté důchody. To je přece úplatek jako vyšitý, snažící se koupit hlasy všech důchodců! Jak to, že ty volby nikdo nezrušil? Takový slib je dokonce ještě zákeřnější, než výplata stovky předem. Pokud platím předem, nemohu si být jistý výsledkem, že mne bude také někdo nakonec volit. V případě příslibu odměny až po volbách však veřejně motivuji voliče volit tak, aby jeho očekávání bylo naplněno. Potom ale musíme zrušit volby úplně, protože pokud strany nebudou moci slibovat, tak snad nebudou ani fungovat.

Uplácení voličů by nemělo být v demokratické společnosti možné. Na výše uvedených příkladech jsem se však snažil ukázat, že politickou kulturu nelze naordinovat zákazy a příkazy. Ta musí prostě v lidech uzrát. Asi stejně jako u těch, co si tu stovku za volbu vzali a nakonec do urny hodili lístek, který si sami vybrali dle svého uvážení. Uplácení totiž stoprocentně vymizí, až nebude přinášet kýžený efekt.