Horší než oteplování je devastace přírody

Celá oteplovací diskuse – zda oteplování existuje či ne, zda za to mohou lidé či ne.... mi připadá poněkud mimo. Pokud máte možnost se trochu proletět po světě, musíte okamžitě poznat, že oteplování není to nejhorší, co zemi může potkat. Největší katastrofou jsou bohužel lidé sami o sobě a totální devastace přírody. Je nás totiž moc. 

Pokud navštívíte kteroukoli zemi Blízkého Východu, nejlépe Egypt, rychle pochopíte, že to množství lidí tam nemůže přece rozumným způsobem žít. Údolí Nilu, které může přirozeně uživit deset milionů lidí, je obydleno desetinásobným množstvím. Potraviny se musí těmto lidem dovážet a nakonec bez balené vody by neměli vůbec šanci na přežití. A tak to je všude v arabských zemích. Těch pár vyhublých koz spásajících pár posledních výhonků trávy vítězících nad pískem přece nemůže zajistit přirozenou existenci. Kvantum lidí tak žije na pískovišti a přežívá díky pomoci zvenčí.

V Brazílii, rovníkové Africe, východní Asii množící se populace kácí lesy a ničí prostor pro divokou faunu a floru . Těžko je odsuzovat, přibývá jich a někde přece žít musí. Mají štěstí, že okolo není písek. Ale i tak, amazonský prales je dnes už spíše legendou než pralesem. Civilizace zanechává stopy opravdu všude. Projížděl jsem pouště Kalifornie, které jsou považovány za panenské. Ale na každém kroku vidíte stopy po lidské činnosti – staré cesty, opuštěné doly, všudypřítomné umělohmotné odpadky. Troufám si říci, že v USA už více jak 10 km bez stopy po lidské civilizaci nenajdete.

Nové dálnice, města, supermarkety s desítkami tisíc kilometrů vyasfaltované plochy parkovišť nenávratně deformují ekologickou rovnováhu. Evropská kulturní a uměle vytvořená krajina nakonec díky klesajícímu počtu obyvatel může být za padesát let nejvyváženějším ekologickým systémem planety.

Co s tím? Nic. Bylo by si totiž nutné přiznat, že díky civilizačnímu vzestupu a zejména kvalitnější lékařské péči došlo k raketovému růstu lidské populace v místech, kde lidé nemají co dělat nebo kde jich může žít trvale udržitelným způsobem (sustainable) pouhý zlomek. Spotřebovávat, vypouštět a vyhazovat můžeme sice relativně méně, ale dokud bude lidí přibývat, budeme spotřebovávat absolutně více, zastavovat, betonovat, regulovat, kácet….Logickým důsledkem tak bude, že za pár desítek let nebudou žádné tropické pralesy, sloni v přírodě, velryby v oceánech. Země se stane jednou velkou továrnou. Možná s filtrovanými zplodinami, tříděným odpadem a zahradními ostrůvky přírody.

 Teorie o řízeném rozmnožování lidské rasy jsme však jednou pro vždy zamítli a jsou nepřijatelné. Proto se s tím smiřme a nestavějme vzdušné zámky. Žádná větrná elektrárna osud deštných pralesů nezmění. Cestou může být jen osobní disciplína každého z nás ve vztahu k okolí a sami sobě. Legislativa ji však nadefinovat dnes neumí. A hlavně většina lidstva disciplinovaná být ani nechce, naopak chtějí dohánět a předhánět. A tak zůstáváme u vnějších efektních gest a tváříme se, že cestujeme správným směrem.