Utopická zpráva z tisku aneb „Lékaři chtějí zpět své posty a platy"

Červen 2011: Od chvíle, kdy se čeští lékaři rozhodli odejít z nemocnic, aby si v zahraničí vydělali na dražší auta a větší domy, uběhlo už několik měsíců. Tuzemské zdravotnictví se po jejich odchodu mělo podle prognóz složit na smrtelné lože a v křečích prosit felčary o návrat na opuštěná místa. Kromě hysterického povyku novinářů, kteří celou kauzu několik měsíců vyhrocovali (a hráli tak na veřejnou strunu strachu a obav z krachu zdravotní péče), se však nestalo nic.

Psychotický křik se pomalu začíná proměňovat v poněkud tlumenější šum záchranných strategií a cynického vtipkování na adresu lékařských odborů. Z tisíců proklamovaných odborných míst v německých nemocnicích se jejich počet smrskl na desítky. Pravda, v zahraničí se najdou i jiné příležitosti pro české doktory; ti si však nepředstavovali, že by měli vymývat bažanty a měřit pacientům teploty, byť za mírně vyšší obolus než v domácích podmínkách.

Teď by většina z nich chtěla zpátky své posty i platy v institucích, z nichž před nedávnem uraženě odcházeli s pocitem nedocenění. Velká část ředitelů nemocnic je ovšem neoblomná a bývalým zaměstnancům vzkazuje, že mají dveře zpět zavřené.

„Od chvíle, kdy se rozjela akce ‚Děkujeme, odcházíme‘, se lékaři nechtěli dohodnout. Nereagovali na ústupky, odmítali dlouhodobý plán, jak situaci zlepšit. Chtěli jen umanutě vytřískat víc peněz. Tvrdili, že jim jinde s jejich znalostmi a schopnostmi utrhnou vděčností ruce. Ať tam tedy běží, když je to tak,“ vyjádřil se i za řadu svých kolegů ředitel Vlastimil Pevnoruký.

Za šéfy nemocnic stojí i veřejnost. „Myslím, že by se lékaři měli stydět. Proč skládali Hippokratovu přísahu, že budou pomáhat lidem? Jde jim jen o peníze! Neznám jediného doktora, který by se měl špatně. Všichni mají hodně nadprůměrné platy. A čerstvě vystudovaní medici snad nečekají, že hned dostanou peníze jako odborníci, kteří mají dlouholeté zkušenosti. Jenom ať si ti, kdo odešli, zkusí, jak to chodí venku. Trochu víc pokory by jim neuškodilo,“ durdil se důchodce Marian Fraktura z Brna.

Podobný názor zastává i vysokoškolský učitel Jan Sádra. „Moc bych přál špičkovým odborníkům mzdu odpovídající tomu, co berou jejich zahraniční kolegové, ale to by se musel změnit celý systém zdravotnictví. Nevěřím ale, že vláda provede razantní reformní kroky. Lékaři si musí uvědomit, že špičkový plat nemůžou mít jenom proto, že mají na vizitce titul MUDr.“

Specifický pohled na věc má vrchní sestra jedné z krajských nemocnic, která si nepřála být jmenována. „V posledních letech je stále markantněji vidět, jak malá část lékařů dře a většina se jen veze. Souhlasím s tím, že doktoři, kteří mají největší zodpovědnost, by měli být královsky zaplaceni, ale takoví, kteří se přijdou vyspat na noční služby a k vážnějším případům volají své nadřízené nebo zkušenější kolegy, nemají na žádný nadstandardní plat nárok. Měl by existoval nějaký motivační program, který by podporoval další odborné vzdělávání mediků. Ti aktivnější by se pak mohli rychleji dostat nahoru a tím pádem i k lepším platům,“ nastínila svůj pohled vrchní sestra.

V českých zemích se lékařské povolání tradičně těšívalo vysoké prestiži. Vyděračská akce doktorů ale s důvěrou veřejnosti podle posledních průzkumů společnosti Sečti-odečti-vyděl-vynásob pořádně zamávala.

„Před rokem považovalo padesát devět procent respondentů lékaře za velmi důvěryhodné a dalších pětadvacet procent za důvěryhodné. Dnes je pokládá za velmi důvěryhodné jen třicet tři procent lidí a za důvěryhodné sedmnáct,“ porovnal statistická čísla pracovník agentury Emil Vyjevený.

Podle psychologa Jarmila Vyšinutého je to přirozené. „Lidé už nevnímají mediky jako dobrodince se svatozáří, kteří berou pomoc druhým jako své poslání. Dnes už jsou to pro ně obyčejní obchodníci. A co je horší - uvědomují si, že obchodují s jejich strachem ze ztráty zdraví nebo z nedostatečné péče,“ vysvětlil Vyšinutý propad obliby lékařů u veřejnosti.

Doktoři, kteří podali výpověď a nyní jsou bez zaměstnání, to ovšem vidí jinak. „Beru to jako drtivou porážku českého zdravotnictví a velkou nespravedlnost. Lidé to špatně pochopili. Měli jsme ty nejlepší úmysly. V dlouhé řadě bezpráví se nám dostalo jen další urážky. Tohle je důkaz, že to vláda se zdravotnictvím nemyslí dobře,“ stěžoval si Miroslav Lobotom, který před několika měsíci pracoval jako neurolog a nyní o něho žádná z českých nemocnic nestojí.

Lékařský personál, který výzvě "Děkujeme, odcházíme" nepodlehl a zůstal, si současnou situaci pochvaluje. „Trochu jsem se toho obávala, ale musím upřímně říct, že se tady vyčistil vzduch. Odešli převážně lidé, kteří neměli ambice svou kariéru někam dál posunout a odpovědnosti se vyhýbali velkým obloukem. Většina z mých bývalých kolegů mi rozhodně chybět nebude. Mám teď sice jednu službu měsíčně navíc, ale také si vydělám víc peněz. Nejvíc mě těší, když mi pacienti děkují, že jsem zůstala. Je to fráze, ale některé věci se prostě zaplatit nedají,“ prohlašuje spokojeně Martina Dlahová, která pracuje na oddělení ORL v menší okresní nemocnici.

Také mnozí ředitelé zdravotnických zařízení začínají být optimističtější. „Myslel jsem si, že na začátku března podám výpověď také, abych se nezhroutil. Lékaři, kteří tady zůstali, mě ale přesvědčili, že to zvládneme. Jsem rád, že nikdo z nás nestrčil hlavu do písku a nerezignoval. Ministr zdravotnictví i premiér slíbili, že vláda bude situaci řešit. Rád bych jim věřil, protože systémové změny jsou skutečně nezbytné, ale nechci předbíhat. V každém případě jsme za poslední měsíc získali mladého a šikovného chirurga z Ukrajiny. Jsme také v kontaktu s kožní lékařkou z Rumunska, která by u nás po atestaci ráda pracovala. Myslím, že pokud si naši doktoři neumí vážit dobrého bydla a práce v kvalitních podmínkách, budou je stále častěji nahrazovat cizinci. Nevidím na tom nic špatného. Ostatně, neplánuji, že bych kohokoli z doktorů, kteří odešli, znovu zaměstnal,“ uzavřel Karel Fýrer, jenž vede jednu ze středočeských nemocnic.

Stará flinta Dnes 5.5. 2011