Nechci malovat Alláha na zeď, ale čeká nás asi pořádný ohňostroj

Aton, Hór, Re. Egyptští bohové slunce. Snad žádná starověká civilizace neuctívala střed naší planetární soustavy víc než Egypťané. Egypt - země slunce, slunečních chrámů, slunečních bohů. Jaká podivná analogie se tu zjevuje... Je snad právě Egypt místem, kde se rozhoduje o rovnováze dnešního světa?

* * *

Slunce je gigantickým atomovým, přesněji řečeno vodíkovým reaktorem. Příslušná jaderná reakce probíhá jen za určitého tlaku a hustoty „slunečního plynu“, v určité omezené hloubce, v určitém pásmu. Zatímco sluneční gravitace by chtěla Slunce zmenšovat, tlak záření z uvolněné energie působí proti gravitačním silám a smršťování hvězdy brání. Jenom rovnováze obou sil vděčí pozemský život za svou existenci.

Jakmile by zmíněná rovnováha byla jednou porušena, kdyby polevila činnost vodíkového reaktoru, Slunce by se začalo smršťovat, což by vedlo k uvolňování úplně jiných druhů energie, případně k zahájení odlišných jaderných reakcí. To by mělo zcela jistě za následek zničení veškerého života na Zemi, možná i zánik části planetárního systému.

Dokonce i při poměrně nevelkém narušení zmíněné rovnováhy by se probíhající jaderná reakce změnila tak, že by došlo k jadernému výbuchu. Slunce by při něm zvětšilo svůj objem natolik, že by pohltilo své planetární děti, včetně Země i s jejím životem. Je zvláštní, že tato zajímavá souhra sil, jejichž původ je daleko za hranicemi chápání drtivé většiny lidských bytostí, umožňuje existenci života na naší planetě.

Tolik suchá a hodně zjednodušená vědecká fakta.

* * *

Egypt je gigantickým sociálním reaktorem. Je to země s takřka osmdesáti miliony obyvatel, z nichž většina žije v úzkém úrodném pásu kolem řeky Nil (velkém asi jako polovina rozlohy České republiky) a ve městech na pobřeží Středozemního a Rudého moře. Přelidněný stát, kde skoro polovina obyvatel neumí číst a psát a kde téměř sto procent lidí uctívá středověkou podobu fašisticko-militaristické ideologie zvané islám, drží pohromadě jen díky rovnováze sil. Zatímco temné síly negramotnosti, náboženského tmářství a myšlenkové zaostalosti by Egypt stáhly do islamistického marasmu, jaký panuje v Íránu, Iráku či Pákistánu, pevná ruka a (na arabský svět) poměrně realistické myšlení prezidenta Mubaraka, spolu s turistickým hemžením pod pyramidami a geografickým pokladem zvaným Suezská šíje, zaručují křehkou stabilitu mezi smrdutými slumy, kde živoří miliony vyznavačů zvrácené islámské ideologie a civilizovaným světem jedenadvacátého století. Egypt je spona, která drží pohromadě Západ a Východ, Sever a Jih.

Jakmile by tato rovnováha byla jednou porušena, kdyby polevila činnost Mubarakova autoritářského režimu a z otěží by se vysmekly nevzdělané davy, Egypt by se začal měnit, což by vedlo k uvolňování úplně jiných druhů energie, případně k zahájení odlišných sociálních reakcí. To by mělo zcela jistě za následek zničení statutu quo nejen v této zemi, ale možná i zánik světa v podobě, v jaké existuje posledních několik desítek let.

Dokonce i při poměrně nevelkém narušení zmíněné rovnováhy by se probíhající sociální reakce změnila tak, že by došlo k revolučnímu výbuchu, po němž by islamismus, terorismus, nevzdělanost, násilí a fanatismus nabyly takové moci, že by zahltily celý svět a pozřely i své děti. Je zvláštní, že tato zajímavá souhra sil, jejichž původ je daleko za hranicemi chápání velké části lidských bytostí, umožňuje existenci relativně spokojeného a klidného života na naší planetě.

Staří Egypťané uctívali slunce. Jako by tušili, že jejich život závisí na bezchybné rovnováze chemických procesů ve vzdálené hvězdě. Zemi, kde vládl kult slunečních bohů, však ovládl stupidní, archaický a krvežíznivý kult dobyvačného Koránu. Egypt dosud tohoto démona držel na uzdě. On teď rve svá pouta přímo v těžišti, na němž stojí současný svět. Nechci malovat Alláha na zeď, ale čeká nás asi pořádný ohňostroj…