Rano se moc nesnazim a tak vstavam docela pozde, preci jenom dve po sobe tak nejak nevyspale noci se na me podepsaly. Rano zacina obedem v nejakym cinskym bistru na Swanston street. Nejak se mi nechce nic moc delat, ale nakonec trosku prolitnu centrum a obchody v Melbourne, hlavne za ucelem se schovat pred dnesnim vedrem.
Nakonec ale jdu aspon do Muzea kralovny Viktorie, ktere ale vemu tak trosku z rychlovlaku, protoze nejak nemam na ty obrazku dnes naladu. Ale docela solidni je vystava mistniho designoveho nabytku a ruznych interioerovych doplnku. Pak uz si to sinu dal na jih az k pamatniku vsech, kteri ve zbroji, nebo tedy pro Australii uz asi jen v boji, tuto zemi po svete proslavili. Trosku jsem nejdrive vubec netusil, o co jde, ale nastesti uvnitr rozdavaji pekne letacky, ktere me o vsem informuji. LP se o tom vubec nezminuje..
Cesta k pamatniku: moc narvanu tu neni...
A vyhled na Melbourne z pamatniku:
Po relaxu v mistnim parciku uz zarazuji vyssi rychlostni stupen a dabelskou rychlosti frcim do Albert Parku. Dneska se tu bohuzel vozy F1 neprohaneji, ale i tak je to aspon neco noveho a vcelku zajimaveho. Prochazim se tedy po okruhu, ktery je ale spis tak vicemene dost nenapadny. Kdyby clovek nevedel, ze to tady je, tak si toho okruhu mozna ani nevsimne. V parku me zastavuje neky typos, co dela pruzkum ohledne Melbournskych parku. Ja nespecham, takze mu na vsechno odpovidam, jak se mi parky libi, jak jsem spokojenej s cistotou, cestama, informaceme a hajzlikama. Predpokladam, ze otazka ohledne toho, jak se mi libi australsky holky, asi neni zrovna na seznamu otazek, na ktery by se mel ptat. No tak chvili kecame na tohle tema...no libi, on to uzavre kratkym schrnutim, ze holky v Australii maji v celosvetovem meritku nadprumerne velka prsa, coz je tedy pravda:)))
Nachazim i mistni boxy, kde seskrabnu na pamatku trosku gumy....tak tady se rozjizdel Michael Schumacher, no pekne to umi zagumovat!
Kdo umi, ten umi!
Najezd do cilove rovinky: ehm, pri zavodu tu ta znacka asi neni..:)
Tak tady jedou aspon 250!
Dochazim az do ctvrti St.Kilda, takova pobrezni oblast nekolik km od centra Melbourne, kde chvili relaxuji na plazi, nez se vydam zpet. Cestou mi telefonuje nejaky Vincent, co by se mnou chtel jet na Ocean Road. Podle prizvuku ho rozeznavam na Frantika, takovyhle prizvuk proste nikdo jiny nez clovek z Francie nedokaze. Kazdopadne mluvim s nim Aj, ale nez se domluvime, kde se zitra sejdem, tak me to stoji asi 10 AUD na telefonu:( jo joj.
Plaz u St.Kilda
Cestou nazpatek zjististuji, ze listky se kupuji v tramvaji, ale jen za mince, ktere bohuzel nemam, tak frcim na cerno, snad tu revizori nebudou. Ty tam ale samozrejme nastoupi, tak jenom prohodim, ze nemam drobny a revizor me necha na pokoji. No jsou na me hodny, stejne jako na nejakyho jinyho asijskeho turistu, kteryho capli zrovna pri vystupovani z tramvaje a ktery ukazoval na me, ze jsem mu to poradil, ha ha. Tak to by u nas asi neproslo...
Na vecer mam dohodnuty randicko s Alici, dalsi adeptkou na zajezd po Ocean road. Takze si predstavuju naprosto sarmantni Francouzsku, ktera s nami pojede, no uz se tesim!...Vincent bude sice trosku prekazet, ale co, prachy jsou prachy:))) Haha. S Alici se setkavame na Swanston, priletela zrovna dneska z Hobartu z Tasmanie, kde pobyla pry par tydnu.
Vypada, ze s ni bude docela sranda, tak ji teda beru. No asi bych vzal kvuli prachum kohokoliv, protoze uz se mi to dost priblizuje k situaci, kterou bankeri asi vidi velmi radi, nebot na uverech se urcite nejvice vydelava, haha. Alice je oblecena jako prava Francouzska, klasicka cepicka u ni taky je, no vtipny, akorat u ni chybi ten znamy francouzsky prizvuk, jeste ze s nami pojede Vincent, ktery to bude zachranovat. Je to divny a tak vyzvydam a nakonec se ukaze, ze je trosku i z Rakouska, tak to by ten prizvuk vysvetlovalo a i ty blondate vlasy. Davame jeden dzbanecek pivka, kecame o cestovani a o zivote. Alici jsem prozradil, ze mluvim francouzsky, takze uz jedem ve Fj a kujeme pikle na Vincenta:) Klidnou domluvu nam trosku kazi mistni karaoke vecirek. Predpokladam, ze z mistich "zpevaku" se zpevaci nikdy nestanou, ale za odvahu si zaslouzi potlesk a obdiv:)
Tesne pred pulnoci to balime a frcim na hostel spat.
