Běžný člověk jako okrajový druh? Jak vypadá čítankový populismus

Vrchnostenská arogantní elita prý (nejen) ve Francii svévolně utlačuje obyčejné lidi. Ale kdo je vlastně ten obyčejný člověk? Není to náhodou okrajový druh?

Termín populismus bývá v současné době nadužíván a nálepkuje se jím kdeco, proto neuškodí si připomenout jeho definici, jak ji uvádí česká wikipedie: "Populismus je politický přístup spočívající ve snaze oslovit běžného člověka, který se domnívá, že vládnoucí skupiny nehájí či přehlíží jeho zájmy. Populismus využívá dva základní termíny - lid a elitu. Pomocí těchto označení dělí společnost na dvě stejnorodé části. Lid je charakterizován jako zcela dobrý a politika by měla být vyjádřením obecné vůle. Elita je naopak inherentně zlá a zkorumpovaná."

Přesně v tomto duchu čítankového populisty vystupuje Petr Drulák ve svém komentáři na iDNES.cz "Odložený střet v Paříži. Periferní Francie má po krk svévole elit", když píše o tom, že hlavní politické dělení dneška se otevírá "mezi běžnými lidmi a europeizovanou či globalizovanou elitou s jejími souputníky, jako jsou naši vládní horovatelé pro všechno západní..."

Pan Drulák zjevně zapomíná, že ona "elita" vládne, protože ji k tomu - v západní Evropě opakovaně - zmocnili právě běžní lidé. A to ve volbách, které jsou v zemích jako Francie nebo Česko zcela svobodné a každý si v nich může dle svého gusta a bez osobních následků vybrat, komu dá hlas. Nebo snad chce Petr Drulák tvrdit, že obyčejným člověkem je jen ten, kdo volí protisystémové politiky jako Tomio Okamura či Marine Le Penová, zatímco voliči Petra Fialy nebo Emmanuela Macrona (kteří dle volebních výsledků početně převažují) nejsou běžní lidé, ale zasluhují pejorativní označení "souputníci elit"?

Co se týče té nejhlasitější části odpůrců protipandemických opatření jednotlivých vlád, která proti nim pořádá demonstrace či "konvoje svobody", a kterou pan Drulák ve svém komentáři označuje za nespokojený běžný lid brojící proti vrchnostenské svévoli, ta měla v posledních českých volbách zastoupení v subjektech jako Otevřeme ČR normálnímu životu, VOLNÝ blok, potažmo Trikola Svobodní Soukromníci či SPD. Ty získaly 0.4, 1.33, 2.76 a 9.56 procenta hlasů.

Soudě podle těchto výsledků tak tvoří běžní lidé, jak je vidí Petr Drulák, pouze okrajovou část společnosti, zatímco souputníci elit jí dominují. Není to trochu paradoxní?

Je zvláštní, že podobně kritický jako k západnímu uspořádání, do nějž neustále tepe, není Petr Drulák třeba k Rusku, kde vládnoucí oligarchistická elita nedává běžným lidem prostor k vyjádření vůbec. V loňských volbách do Státní dumy totiž pro jistotu zakázala kandidovat veškeré opozici, která by onu elitu mohla ohrozit.