Mýty kolem korespondenční volby

Společně s návrhem pětikoalice zavést korespondenční volbu se opět vyrojily staré známé výtky odpůrců tohoto hlasování. I když na první pohled mohou znít seriózně, při bližším zkoumání je patrné, že jde o ryze účelové konstrukce.

Zásadní argument pro hlasování na dálku je přitom stěží zpochybnitelný. Jde totiž o zpřístupnění účasti ve volbách, tedy toho nejzákladnějšího rysu demokracie, co největšímu počtu lidí, kteří mají na hlasování právo. V současném ryze prezenčním modelu je totiž stovkám tisíc Čechů pobývajícím v zahraničí výrazně ztíženo se voleb zúčastnit tím, že musí k urnám urazit dlouhou, mnohdy několik tisíc kilometrů měřící cestu. Je absurdní, že i při možnostech 21. století je obrovské množství lidí z voleb fakticky diskvalifikováno třeba kvůli tomu, že plní pracovní nebo studijní povinnosti.

Nebo má snad někdo logické vysvětlení, proč by se základního demokratického aktu neměl zúčastnit někdo jen proto, že se zrovna nachází na zahraniční misi, služební cestě nebo navštěvuje univerzitu v cizině?

První z hlavních výhrad, jíž se ohánějí kritici korespondenčního hlasování, se týká možných manipulací a s nimi spojené ztráty důvěry v hlasovací proces. Dnešní opozice se při tom odvolává na příklad z Rakouska. Tam se skutečně muselo druhé kolo prezidentské volby v roce 2016 opakovat, ale důvodem nebyla snaha o manipulaci, nýbrž příliš brzké sčítání korespondenčních hlasů. Ústavní soud, který opakování voleb nařídil, konstatoval, že neexistují žádné indicie naznačující snahu o podvod. Šlo tedy o čistě formální záležitost, navíc v rámci Evropy zcela ojedinělou. Korespondenční volba funguje ve víc než dvaceti zemích EU - v některých už dokonce desítky let - bez zádrhelů, takže ohánění se jedním rakouským případem je zcela tendenční. Pochybnosti samozřejmě provázely i poslední prezidentské volby v USA, kde však poražený Donald Trump své tvrzení o zfalšovaném hlasování nedoložil žádným pádným důkazem. Korespondenční volba navíc funguje v USA už od konce 19. století a od té doby ji zpochybnil až právě Trump, což svědčí víc o něm než o proceduře jako takové.

Druhá výtka se týká ztráty svobodného a tajného charakteru hlasování. Tato obava zní věrohodněji, ale opět se stačí podívat po ostatních zemích, které už se ke korespondenčnímu způsobu přiklonily a zůstaly u něj. Copak by se samy dobrovolně vzdaly toho nejdůležitějšího předpokladu férových voleb? Pochopitelně nikoliv. V dnešní době, kdy se na dálku vyřizuje kde co, navíc existuje dostatek možností, jak anonymitu hlasování zaručit. A pokud se někdo ohání paranoidními představami, jak domnělý manipulátor nutí svou oběť vložit do obálky jím připravený hlas, tak se dá namítnout, že stejně tak může ve volební místnosti dohlédnout na to, že oběť zamíří za plentu s předem nachystaným volebním lístkem.

Do třetice pak odpůrci poukazují, že poštovním hlasováním mohou dění v Česku ovlivňovat i lidé, kteří k němu nemají pevný vztah, protože v něm nežijí. To sice mohou, ale pokud s naší zemí zpřetrhali veškeré vazby a o dění v ní se nezajímají, proč by to dělali? A pokud situaci v Česku sledují, protože se do něj plánují vrátit nebo v něm žijí jejich příbuzní a přátelé, proč by nemohli do voleb promluvit?

Všechny tři zmíněné hlavní výhrady jsou pouze zástupné. Kdyby nebyly, těžko by hnutí ANO mělo ještě před třemi lety zavedení korespondenční volby ve vládním programovém prohlášení. Skutečný důvod, proč spolu s SPD proti ní nyní tak brojí, je jednoduchý - výsledky předchozích voleb jasně ukazují, že krajané hlasující v zahraničí na populistický styl těchto i jim podobných partají neslyší a drtivě podporují současné vládní strany. Což není nic překvapivého, protože dlouhodobější uplatnění v cizině najdou většinou vzdělanější lidé, kterým Babiš s Okamurou obecně neimponují ani v Česku.

Dá se samozřejmě namítnout, že stejně jako ANO a SPD vystupují čistě kvůli svým zájmům proti korespondenční volbě, pětikoalice při jejím prosazování rovněž kalkuluje, a to s vyšším počtem hlasů pro ni. To je do velké míry nejspíš pravda, ale pořád platí, že zpřístupnění hlasovacího procesu více oprávněným voličům je rozhodně pro demokracii prospěšnější, než když se mnoha lidem naopak hlasování de facto odpírá.