Nejdebilnější otázka jakou znám: bylo, nebo nebylo za komunistů líp?

Takhle položit otázku může jen naprostý diletant. Jednak je potřeba rozlišit desetiletky, v nichž vládla „strana a vláda“. Nenajdete nikoho, kdo by neodsoudil politické procesy 50. let. Proti tomu 60. léta min. 

století byla politicky uvolněná, z pohledu Varšavské smlouvy byl závěr šedesátek až takový, že se obávala věšení na lucernách, jako v r. 56 v Maďarsku. V sedmdesátkách naběhla normalizace. Kdo si myslel, že „bratrská pomoc“ Varšavské smlouvy byla invaze, měl zhusta smůlu.

Ta smůla se dala specifikovat. Můj táta byl hned první den dopoledne v tzv. normalizační komisi. Probrali 5 lidí, šli se rozhodnout. Závodní výbor KSČ podniku, v němž otec pracoval, už rozhodnutí připravil. Výsledek? Táta odstoupil z komise, na tomhle se nechtěl podílet; přesto mu vyloučení vyčítali, že se na normalizaci „podílel“. Nepodílel a s tím měl zbytek života (z obou stran = jako člen KSČ i jako člen té komise) problém – vyžíral nejhorší práce (když se v podniku něco „posralo“, do práce musel na zavolání o sobotách, nedělích, ačkoliv byl technik s pracovní dobou zvanou ranní a jistěže placené přesčasy neměl), neuznali mu zlepšováky, natož patenty – i po jeho smrti jsme se soudili se zaměstnavatelem…

Přesto si myslím, že to za komančů bylo jednodušší a snazší. Víte, je fajn si na vlastní hubu říct, co chcete, aniž by Vás za to stíhali. Jenomže já jsem se narodila 2 roky po smrti Gottwalda, v roce 1968 mi bylo 13 let a ty předchozí politické problémy na vlastní kůži neznám. A na vlastní ústa jsem si vždycky řekla, co jsem chtěla.

Veselá historka – jednou jsem s tím měla problém (a mou nadřízenou navštívil maník z StB, neb jsem uveřejnila zcela neškodný článek, leč s titulkem uprostřed textu a dohromady to vyznělo protisocialisticky  - hele byla to taková hovadina, že si to fakt nepamatuju).

Zato si pamatuju druhý průšvih – slavilo se nějaké další výročí mostecké stávky (a mám dojem, že to byl Pláteník – ten ze seriálu Okres na severu – to pojal jako Velkou mosteckou stávku) a já jsem odmítla psát velkou mosteckou stávku s jakýmkoliv velkým písmenem. Jsem se dotázala Ústavu pro jazyk český – a hele: "poserové" pravili, že lze. Od té doby nemám s velkými písmeny žádnej problém. Každou chvíli si pište, jak chcete.

Leč zpět k meritu věci. Fanda komančů nejsem – viz výše. Ale rozhodně nejsem pro nezaměstnanost, bydlení pod mostem a třicetileté splátky za byt 1 : 2.

I já patřím k těm, kteří preferují zaměstnanost a možnost bydlení za rozumnou cenu. Bez ohledu na systém.

A to je má odpověď na shora vedenou otázku.